Od začátku stály proti sobě jako dvě nesmiřitelné soupeřky, obhajující si svůj názor. Na jedné straně Iva Kondýsková, bývalá ředitelka Hospicového hnutí Vysočina, která dala ženě po operaci mozkového nádoru opiát bez vědomí lékaře, aby jí ulevila od bolesti.
Na straně druhé lékařka Marta Doubková z Jihlavy, která na neoprávněné podání opiátů přišla a profesně odsoudila.
Veřejnost se okamžitě názorově rozdělila. Velká část laické i odborné veřejnosti zohlednila morální hledisko a přiklonila se na stranu Kondýskové.
Sedmička přináší argumenty obou žen, z nichž ta první nemá žádné lékařské vzdělání a opiát si opatřila nelegálně. Marta Doubková vystudovala lékařskou fakultu a má šestadvacet let lékařské praxe. Opiátů předepisuje tolik, že to vadí i pojišťovně.
Kondýsková: Pacientka měla velké bolesti a každý pohyb je zvyšoval. Snažila jsem se kontaktovat lékařku Doubkovou, ale to se mi nepodařilo.
Doubková: Její snaha nebyla důsledná. V té době jsem byla v práci. Nesnažila se spojit s lékaři v nemocnici. Když měla pacientka tak velké bolesti, tak měla zavolat záchrannou službu.
Kondýsková: Rodina nechtěla volat záchranku, protože by to znamenalo převoz do nemocnice a to nikdo z nich nechtěl. Po dohodě s rodinou jsem pacientce dala postupně šest tablet opiátu Sevredol, který jsem získala od jiné klientky v roce 2006 nebo 2007. Už ale nevím od koho.
Doubková: Nechápu, jak mohla paní Kondýsková žádat souhlas po někom z rodiny, aby mohla podat opiát bez konzultace s lékařem. Jak může laik vědět, jestli pacientka potřebovala zrovna opiát? Pokud by přijela záchranka, tak by to nutně neznamenalo převoz. Na tomto případě je patrné, jak snadno se člověk může stát obětí něčí svévole.
Kondýsková: Opiát jsem nechala rodině k dispozici. Snažila jsem se pomoci v těžké situaci, protože klientka trpěla nesnesitelnými bolestmi. Velkou roli sehrála také informace, že dcera klientky čekala dvojčata, takže na celou rodinu působily emoce.
Doubková: O těchto bolestech ale neřekla mně ani jinému lékaři. Pokud měla pacientka takové bolesti, pak mohly být příznakem zhoršujícího se zdravotního stavu. Přesto o tom ředitelka nikomu neřekla. To je podle mého názoru to nejzávažnější, čím se provinila. Nekontaktovala ani odborného garanta hospicu.
Kondýsková: Byla to chyba, už bych to nikdy bez vědomí lékaře neudělala. Když jsem pacientce dala opiát, tak se jí ale výrazně ulevilo.
Doubková: Je zajímavé, že nikdy předtím ani potom má pacientka opiáty nepotřebovala a ani je nevyžadovala. Lékaři jí dali opiáty až pár hodin před smrtí. Také mě zaráží, že péče hospicu a paní Kondýskové o mou pacientku není nikde podrobně zapsána, jako to dělají v každém jiném hospicu nebo charitě. Vedou si deník, do kterého zapisují úplně vše. Od stravy až po hygienu a podávání léků. To tady chybělo a takto závažný dokument neměl k dispozici ani soud, který se tak nemohl v celé věci lépe orientovat.
Kondýsková: S lékem Sevredol mám dlouholeté zkušenosti. Věděla jsem o jeho účincích a poučila jsem manžela, aby zašel za ošetřující lékařkou a informoval ji o tom, že jsme pacientce lék Sevredol podali. Bohužel, lékařka byla nepřítomna.
Doubková: Krabičky od Sevredolu mi přinesl po předchozí domluvě syn mé pacientky. Rodina vůbec neměla tušení, co je to za léky. Volala jsem paní Kondýskové, ale ta mi to nevysvětlila. Kontaktovala jsem i odbornou garantku hospicu. Ta mi doslova řekla, že je ráda, že na to někdo z terénu konečně upozornil, že se to děje, ale nikdo to neřeší. Já jsem to pochopila tak, že
Kondýsková: Nikdy předtím jsem to neudělala. Protože jsem vždycky všechny varianty konzultovala s nějakým lékařem. Tehdy to bylo velmi obtížné a vedla mě jedna jediná myšlenka, a to ulevit výrazně trpící pacientce.
Doubková: Ona vůbec nepovažovala za nutné o zdravotním stavu pacientky informovat lékaře. Nebezpečný podle mého názoru je i fakt, že vedení hospicu jednání paní Kondýskové veřejně nikdy neodsoudilo.
Odsuzujete jednání Ivy Kondýskové nebo ho chápete? Pište na adresu www.jihlava.cz
