Ceny vody domácnosti k úsporám netlačí, říká ředitel Frýdlantské vodárenské společnosti Petr Olyšar

Zhruba před dvěma lety jste říkal, že v Česku panuje vodní blahobyt, ovšem voda může dojít. Platí to pořád, nebo už vidíte náznaky rizik a změny?

Naštěstí platí, ale je potřeba si opravu uvědomit, že to není samozřejmost. V podstatě každý rok nastávají situace, které běžný člověk ani nezaznamená, avšak jejichž řešení již dá zabrat. U nás problém klimatické změny prohlubuje působení polského dolu Turów. Na jeho další možné negativní účinky se intenzivně připravujeme. V následujícím roce 2026 chceme zahájit realizaci prvního rozsáhlejšího opatření, kterým je vodovodní přivaděč z Frýdlantu do Dětřichova za deset milionů korun. Financování je především plánováno z Fondu Turów Libereckého kraje, do nějž prostředky byly převedeny prostředky na základě dohody s polskou stranou.      

Vracejícím se tématem u veškeré infrastruktury, tedy nejen ve vodárenství, je její stav, tedy řekněme podinvestovanost. Ovšem ne všude. Jak je tomu u Vás?

Musím to lehce poupravit, není to vracející se téma, ale je to stále téma. Problémem nejsou ani tak úplně nové investice, ale především zajištění obnovy vodohospodářského majetku, který nám byl v devadesátých letech převeden ve stavu, v jakém byl, bez dalších finančních prostředků.     

Jak může tato skutečnost, tedy stav infrastruktury ještě do budoucna ovlivnit cenu vodného a stočného?

Pokud má být vodárenství a likvidace odpadních vod zcela „samofinancovatelné“, musí být prostředky na obnovu vybrány právě ve vodném a stočném. V našem případě každý nový potřebný milión korun vyvolává zdražení vodného o 1,10 koruny na kubík a ve stočném dokonce dvě koruny na kubík.

Stále se hovoří o potřebě šetřit vodou, hlavně pitnou. V případě poklesu spotřeby ale stoupnou fixní náklady na každou jednotku, tedy kubický metr. A ty jsou zrovna ve vodárenství nemalé. Je to tedy optimální cesta?

Je to asi trochu paradox, ale šetření vodou je potřebné především s ohledem na vyčerpatelnost zdrojů. V šetření domácností ale tento problém není. Specifická spotřeba vody na jednoho obyvatele je u nás nízká.

Jsou podle vás už lidé dnešními cenami tlačeni do šetření?

Nejsou. Za mnoho jiných služeb, které nejsou základními potřebami, vydáváme mnohem více.

Získali jste certifikaci společnosti Dun & Bradstreet. Vítáte ji hlavně kvůli obchodním partnerům?

Ano. Každé nezávislé posouzení je přínosné.

V čem vám pomohla?

V provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu není běžné konkurenční prostředí. Ocenění je tak především důkazem pro naše akcionáře, že i společnost naší velikosti může splňovat vysoký standard.