Sportovec s ředitelskou důtkou

Sedmička pokračuje v seriálu Generace 77, ve kterém představuje zajímavé lidi narozené v tomto roce. Dalším z nich je florbalista Pavel Kožušník.

Sportuje už odmala. Má za sebou i švýcarské angažmá a několik individuálních ocenění. Pavel Kožušník získal v roce 2006 ocenění pro nejlepšího florbalistu domácí soutěže, navíc skončil sedmý v prestižní anketě novinářů a trenérů o nejlepšího florbalistu světa.
„Od asi čtyř let jsem chodil do různých sportovních her a i rodiče mě vedli ke sportování. Když nepočítám gymnastické kruhy, kozu a hrazdu, tak snad nebylo sportovního náčiní, které jsme doma neměli,“ vzpomíná Kožušník.

Přestup z ledního hokeje do florbalu

Už jako malý vynikal ve sportu, ale jinak to byl úplně obyčejný kluk. Učení mu šlo, ale pár průšvihům ve škole se nevyhnul. „Učil jsem se celkem slušně. Maximálně jsem měl dvojky, ale sem tam se tam objevila nějaká důtka. Když tak přemýšlím, tak jsem po dvojku z chování měl všechno. Napomenutí učitele, třídní i ředitelskou důtku. Dvojka se mi naštěstí vyhnula,“ vypočítává Kožušník.
Od šesti let hrál hokej za havířovský HC, ale po přechodu z juniorky do mužů se s hokejem v osmnácti letech rozloučil. Poté se pod vlivem bratra Petra přeměnil na florbalistu a stal se hráčem Torpeda Havířov. V něm se poprvé objevil v sezoně 1997/98, kdy odehrál pouze několik utkání. Během několika let se ale vypracoval v oporu havířovského celku a v roce 2002 s ním získal i stříbrné medaile v nejvyšší domácí lize.
„Dva roky nato jsem po sezoně odešel na zahraniční angažmá do Švýcarska. Po návratu do české extraligy jsem zvolil klub svého srdce, vrátil se zpět do rodného Havířova a nastupoval jsem po boku svého nejmladšího bratra Mirka,“ popisuje průběh své kariéry Kožušník.

Houbaření a radost
z vaření

Patří bezesporu mezi největší hvězdy, které vzešly z líhně slezského klubu. Je nejstarším z rodu Kožušníků a zatím také nejúspěšnějším, zároveň je to člověk, který se nadevše rád věnuje rodině a dává jí veškerý volný čas.
„Mám dvě malé děti a velkého psa, takže téměř všechen volný čas věnuji jim. Ale od pozdního jara do pozdního podzimu vyrážím aspoň jednou týdně na houby. Dost času také zabere turistika. Tu mám rád,“ říká o svém volném čase Kožušník. Do budoucna chce, aby hrál alespoň tak dobře jako dosud, a za svým cílem si tvrdě jde. Havířovská florbalová hvězda se umí otáčet dokonce i u plotny. „Mám rád českou klasiku, jako je knedlo, zelo, vepřo nebo třeba guláš. Kdybych si měl vařit sám, hlady bych neumřel. Své chuťové buňky dokážu uspokojit. Jestli to ovšem chutná i někomu jinému, nevím,“ směje se Kožušník.
Talent Pavla Kožušníka je momentálně k vidění v SK Stonava, kde z Havířova hostuje. Hraje Moravskoslezský přebor mužů. Podle zákulisních informací ale neodchází z Havířova nadobro. Pokud by se tým pral v první lize o mety nejvyšší, mohl by se v dresu Torpeda znovu objevit.