Sprejerův sen. Sídliště s barvami duhy

Nápadité kresby připomínající rozzářenou duhu osvěžily jablonecké sídliště Mšeno. Poutavé graffiti se objevily na jedné z tenisových zdí u přehrady a hned přitáhly pozornost kolemjdoucích. Jejich autorem je šestadvacetiletý Ondřej Beneš, který podobnými výtvory vyzdobil nejednu plochu ve městě.
„Už dlouho jsem měl sen udělat graffiti právě na zdi u přehrady. Před třinácti lety je tam udělal můj kamarád a moc jsem mu záviděl. Teď jsem si svůj malý sen splnil,“ říká Beneš.

Cesta k naplnění vysněného cíle ale nebyla jednoduchá. Původní graffiti pár let vydržely, ale postupně je začali ničit lidé třeba přestříkáním nesmyslnými čmáranicemi. Podepsaly se na nich i čas a počasí. Nakonec je nechalo město přetřít. „Chtěl jsem to změnit, tak jsem začal s městem vyjednávat. Nebylo snadné je přesvědčit, ale nakonec jsme se domluvili, že udělám právě tuhle jednu zeď a pak se uvidí,“ vysvětluje Beneš.

Malby zaujaly

Vymýšlení námětů zabralo nějaký čas. „Myšlenkou je ukázat mladým lidem, že se dá graffiti udělat jinak, pěkně a ne vulgárně. Odpůrce zase přesvědčit o tom, že nemám v úmyslu něco počmárat, ale chci, aby to vypadalo hezky,“ říká kreslíř. Ze tří námětů nakonec vybral ten, který zapadl do prostoru a navíc šeď paneláků osvěžil. Lidé se teď koukají při cestě kolem na všechny barvy duhy. Ty ozařují několik paneláků rozsypaných po betonové ploše. Vymalovat zeď trvalo dva dny. Za barvy zaplatil kreslíř asi čtyři tisíce korun. Už když maloval, chodili se lidé koukat, co dělá. „Třeba přišli dva starší lidé, že viděli barevnou zeď z autobusu a tak se chtějí podívat. Stavila se i malá holčička a vyptávala se, jestli déšť barvy nesmyje a jestli je nesmyje třeba kyselý déšť. Žádnou odmítavou reakci jsem neslyšel,“ dodává Beneš. Teď mladý kreslíř čeká. Pokud se bude kresba líbit, pomaluje i další šedé tenisové zdi u sídliště.

Pokreslil celé město

Graffiti malby Ondřeje Beneše lidé potkávají i na dalších místech v Jablonci nad Nisou. Například na všech legálních plochách pro graffiti, které jsou ve městě čtyři. U skate parku, u mšenské polikliniky, ve Vodní a Liberecké ulici.

Z malování po zakázaných místech už prý dávno vyrostl.
„Nezastírám, že jsem jako mladý kluk načmáral něco nelegálně na zeď. Tím si prošel asi každý. Čím jsem ale starší, tím víc nad tím přemýšlím a vím, že malování na zdi domů je kravina,“ vysvětluje Beneš. Že by maloval po vlacích nebo nepřístupných střechách, jak to lidé znají z filmů nebo zpráv, podle Beneše nepřichází v úvahu. „Pokud se někdo do něčeho takového pustí, většinou to dělá ve skupině. Navíc se to objevuje spíš ve velkých městech, kde působí celé party. Tím, že na nějakém nepřístupném místě něco namalují, si zvyšují kredit mezi vrstevníky. To já nemám zapotřebí,“ vysvětluje Beneš. Na druhou stranu ale přiznává, že adrenalin, který člověk zažívá při podobných akcích, má rozhodně něco do sebe.

Graffiti pro všechny

Teď má kreslíř v plánu uspořádat v Jablonci graffiti jam, nebo-li setkání celé skupiny kreslířů.
„Nedávno jsem byl na podobné akci v České Lípě, kde jsme měli k pokreslení sto padesát metrů ploch. Napadlo mě proč neuspořádat něco takového v Jablonci a nepomalovat při tom zbývající tenisové zdi u přehrady,“ přeje si Beneš. Chce tak přiblížit graffiti mladým lidem. „V Jablonci jsme dva, kteří hodně malují. Větší komunita už je v Liberci a nejvíc lidí se věnuje graffiti v Praze,“ dodává Beneš.