Když v roce 1991 spatřili dva turisté na rakousko-italské hranici v Alpách ve výšce kolem 3000 metrů nad mořem ostatky muže vyčnívajícího z ledu, domnívali se, že se jedná o horolezce, který tam nedávno umrznul. O to větší bylo překvapení všech, když se dozvěděli, že mimořádně zachovalé tělo je staré asi 5300 let. Ještě víc by se asi divil onen nebožtík, který později dostal jméno Ötzi, jak velké slávy se mu dostane tisíce let po své smrti. Byla o něm natočena řada televizních dokumentů, napsáno několik knih a má dokonce svou vlastní internetovou doménu – iceman.it.
Vědci jej vážili, měřili, zkoumali pod mikroskopem jeho tkáně, zuby, obsah žaludku, byl snímkován rentgenem. Díky tomu dnes víme, že v době smrti vážil cca 50 kilogramů, měřil 165 centimetrů a bylo mu asi 45 let. Vědci zjistili, že měl v zádech díru po šípu, následkem čehož zřejmě během několika minut vykrvácel. Hluboká rána na ruce a četné odřeniny a modřiny také naznačily, že jeho smrti předcházel zápas. Víme také, že několik desítek minut před svou smrtí jedl maso horského kozorožce, že trpěl paradontózou a měl četné zubní kazy.
Před pár týdny časopis Nature Communications zveřejnil analýzu celého genomu muže z ledovce a Ötzi se opět objevil na stránkách novin.
Prolezlý nemocemi a nesnášel mléko
Nová data ukázala mimo jiné, že Ötzi měl genetické dispozice pro kardiovaskulární problémy. Už dříve vědci zjistili, že Ötzi trpěl aterosklerózou navzdory tomu, že nespadal právě do rizikové skupiny – pohybu měl pravděpodobně dost a nadváhou netrpěl.
„Fakt, že tato genetická predispozice existovala už v době Ötziho, je pro nás velice zajímavý. Naznačuje, že kardiovaskulární nemoci nejsou v žádném případě spjaté pouze s moderním životním stylem,“ říká antropolog Albert Zink.
Vědci také našli v Ötziho genech stopy baktérie Borrelia, která způsobuje lymskou boreliózu. Je tak na světě důkaz, že tato klíšťaty přenášená nemoc sužuje lidstvo už tisíce let. Analýza také naznačuje, že Ötziho předci migrovali z Blízkého východu a je geneticky nejblíže obyvatelům izolovaných oblastí a ostrovů jako Sardinie nebo Korsika.
Jeho geny také ukázaly, že měl hnědé oči, hnědé vlasy a že měl intoleranci k laktóze – tedy trpěl nesnášenlivostí k mléčnému cukru. Mutace, která umožnila lidem pít mléko i v dospělosti, musela být v té době ještě velmi vzácná. Díky přírodnímu výběru však časem převládla u národů, u kterých byl rozšířený chov dobytka. V některých částech světa, jako v Africe nebo Austrálii, je většina obyvatel i dnes k laktóze nesnášenlivá. Zdá se tedy, že muž z ledovce nám má i po dvaceti letech od jeho objevu stále co říct.
