Starosta dělí svůj čas mezi úřad a kolo

Rudolf Hronza je zřejmě nejrychlejším starostou na kole v republice. „Zatím jsem žádného tak rychlého nepotkal,“ potvrzuje Hronza svůj celostátní primát.

V kanceláři starosty Lásenice zvoní telefon. Třiašedesátiletý Rudolf Hronza vyřizuje během několika okamžiků běžné pracovní záležitosti. Podobně rychlý je i na kole. Po pracovní době vyráží čtyřikrát týdně do terénu a chvátá, aby ujel obvyklou tréninkovou porci. Domů se vrací až za tmy s lampičkou na čele. „Je složité najít si čas. Ale pokud chci zůstat ve špičce, tak mi nic jiného nezbývá,“ prohlašuje Rudolf Hronza. I proto patří k nejlepším bikerům v republice.
Někdo by si řekl, proč si v tomto věku takovým způsobem huntovat tělo. „Asi mám nějaký motor, který mě žene. Ale spíš je to můj celkový vztah ke sportu,“ vysvětluje Hronza, který se cyklistice věnuje už padesát let.

První závod a první medaile

Ke kolům poprvé přičichl ve třinácti letech, když na závodech okresní olympiády skončil druhý a získal první hliněnou medaili. Dobrý základ pro něho byla každodenní jízda do školy. Jeho talentu si všiml trenér cyklistů jindřichohradeckého Slovanu Karel Pudil a ve Slovanu působil až do nástupu na základní vojenskou službu. Ale ani na vojně kolo neodložil a pokračoval v kariéře v Dukle Český Krumlov. Po návratu do civilu s cyklistikou dočasně skončil. „Když jsem maturoval, tak mi umřel táta. Musel jsem se s bratry postarat o chalupu a hospodářství,“ uvádí důvody, proč přestal sportovat. Občas si vyrazil na projížďku, ale jen rekreačně. Přesto znovu zažil atmosféru velkých závodů. Cyklistice se totiž začal věnovat syn Rudolf, který kráčel ve šlépějích svého otce. Navázal na jeho úspěchy, a dokonce to dotáhl až do reprezentace. Kvůli zdravotním problémům ale předčasně skončil.

Po dvaceti letech začal znovu jezdit

Teprve až po dvaceti letech zažil Rudolf Hronza starší comeback. Ovšem nevrátil se už na silnici, ale do terénu. V krátkém období se dokázal adaptovat na horská kola. „Vždycky jsem tíhnul k cyklokrosu. Vrátil jsem se díky tomu, že se po revoluci znovu oživily závody starší generace. Ale nejtěžší bylo, že mi dorůstaly děti. Mohl jsem začít, protože jsem měl oporu v rodině,“ vzpomíná Hronza. První roky ale nebyly v cyklistickém kolotoči jednoduché. „Návrat byl hodně bolestivý. Trvalo mi dva až tři roky, než si tělo zvyklo a já dosahoval vyššího standardu,“ přiznává. Díky systematické přípravě se dostal až na vrchol. Pod dohledem odborníků absolvoval i pravidelné testy. Povinností bylo dbát i na životosprávu. Některé věci si musel odepřít. „Ze začátku mě sice trápilo, že občas musím oželet i maso. Nikdy jsem ale svého rozhodnutí nelitoval,“ prohlašuje Hronza s úsměvem. Na přelomu tisíciletí měl Hronza zřejmě životní formu. Během roku najezdil i osmadvacet tisíc kilometrů. Na závodech pravidelně vyhrával. „Výkonnostně jsem na tom byl nejlépe kolem roku 1999 až 2001. Ale daří se mi i v posledních letech,“ uvedl čtyřnásobný mistr republiky na horských kolech.
A stále patří k nejlepším ve své věkové kategorii. Loni z patnácti startů devětkrát vyhrál.

Poslední cíl – zisk pátého mistrovského titulu

„Odjakživa bylo mým cílem získat mistrovský titul s českou trikolorou. Tím jsem dosáhl nejvyšší mety. Jsem rád, že se mi to podařilo,“ líčí svou spokojenost.
Cíl si už splnil, stále dopředu ho ale žene další, možná poslední výzva. Tím je zisk pátého titulu mistra republiky. Mistrovský závod je na programu 8. srpna v Ostravě. To bude pro Hronzu letošní vrchol sezony. „Strašně moc bych chtěl počet vítězství zakulatit,“ přeje si Hronza. Ale do věkové kategorie přichází každoročně mladší soupeři, před kterými se musí mít na pozoru. Pokud by mu jeho záměr nevyšel, zkrátka nepřijde. Hronza má dobře rozjetý seriál sedmi závodů českého poháru, který zatím s přehledem vede. I díky tomu, že na závodech podává spolehlivé a vyrovnané výkony.