Starý Hromův dub zažil války i tajná setkání

Památný dub za Černovírem má přes čtyři sta let. Svůj příběh začal psát už v roce 1577.

Sedmadvacet metrů vysoký Hromův dub má dobrý rozhled. Ve svém životě viděl leccos. Možná i slavné osobnosti. Možná právě u něj spočinul při svém útěku z olomouckého vězení francouzský revolucionář Lafayette, kterého stejně dopadli u Huzové. Jiné události zažil téměř jistě.

„Byl jedním z dubů, které zpevňovaly hráz Velkého rybníka,“ uvedl historik Milan Tichák. A proč se mu dodnes říká Hromův dub? U rybníka bydlel v chýši mohutný uhlíř zvaný Hrom, který vynikal velikou silou. „Ten se podle legendy dokonce vzepřel snaze nějakého církevního pána, kterým mohl být biskup Ditrichštejn, získat jej do své ozbrojené gardy. Původní stavení zapálil a zmizel,“ popsal Tichák. Sedmička přináší zajímavé události, které dub za čtyři sta let své existence „zažil“. Je poslední, který zbyl ze čtyř vzrostlých stromů, které kdysi rostly pospolu.

Rok 1642

Spolu s ostatními vzrostlými stromy Hromův dub sleduje, jak Švédové plení Velký rybník pod ním. „Byl tak velký, že lidé jezdili na mši do kostela na loďkách. Možná proto ta vesnice naproti dostala jméno Moravská Loděnice,“ říká Jiří Košík.

Osmdesátník a černovírský rodák, který se o dub všemožně stará, prosadil, že u něj stojí cedulka s nápisem Památný strom. Počínaní Švédů bylo podle něj otřesné. „Ve vyhladovělé Olomouci zbyla jen desetina obyvatel. A o těch Švédové tvrdili, že je mají rádi,“ potvrdil historik Milan Tichák.

Rok 1738

Možná dubu bylo líto, že rybníkaření v jeho okolí přestalo být výhodné. A to hlavně v okamžiku, kdy všechny ryby lidé vylovili a vodu z rybníku vypustili.

Časem sledoval z povzdálí nový ekonomický zázrak 19. století - pěstování cukrovky. Ta přestala být výhodná až v současnosti. Hromův dub se tak před pár lety dočkal i rušení a bourání cukrovarů všude v okolí.

Rok 1758

Neuvěřitelné. Prusové obléhají Olomouc, bombardují město z Tabulového vrchu a město se brání. Přes pole a cesty kolem sebe dub vidí, jak do města proudí z opačného konce zásoby potravin, aby vydrželo. Povedlo se. Možná pod ním po cestě projel i generál Laudon, jak mířil k Domašovu přepadnout pruský oddíl, který vezl munici a žold.

Rok 1845

Už jako statný velikán viděl Hromův dub 20. srpna 1845 první lokomotivu, která vyrazila z Olomouce do Prahy. K trati to nemá daleko. „Do Olomouce byla přivedena odbočná větev trati Vídeň - Krakov v roce 1841. Stavba pokračování trati na Prahu trvala další čtyři roky. První lokomotivu viděli Pražané teprve, když přijela na hlavní nádraží z Olomouce,“ uvedl Tichák.

Rok 1917

Dub zahlédl na černovírském hřbitově posledního rakousko-uherského císaře Karla I. Ten přijel na vysvěcení vojenského hřbitova v době, kdy už zde leželo na dva tisíce vojáků. „Fronta byla za první světové války sice daleko, ale v Olomouci byl vojenský lazaret, kam všechny sváželi. Umírali na střelné rány, ale i na tyfus,“ vysvětlil Tichák.

Rok 1945

Strom dobře viděl do Bělkovického údolí, když tudy postupovala sovětská armáda při osvobození Olomouce. Mezi 6. a 8. květnem kolem něj i táhli vojáci na Olomouc. „Útok vedli právě tudy přes černovírský les, kde měli Němci palebné postavení. Jenže moc nestříleli, všechno zahodili a utekli,“ popsal události Tichák. Možná Hromův dub viděl i maršála Andreje Jeremenka.

Rok 2008

Jen on ví, kdo pod něj vyvezl odpad, především staré kabely, a kdo ty kabely zapálil. Ještě že hasiči přijeli včas. „Plameny tehdy šlehaly velmi vysoko,“ dodal Jiří Košík.