Stačilo jedno kopnutí krumpáče do nenápadné zdi a metropole zbohatla o více než šest milionů korun. I tak lze bez vší romantiky popsat tři roky starý nález pokladu v Duškově ulici na Smíchově.
„Nejdříve jsme mysleli, že je to nějaký nepořádek. Ale za zdí se objevily dřevěné bedýnky, a když jsme je otevřeli, viděli jsme stříbro. Dutinu jsme odkryli a objevil se poklad,“ popsal nález jeden z dělníků Ruslan Gulchij, který v Duškově ulici pracoval na stavbě.
Minulý týden se pražský magistrát rozhodl odměnit tři nálezce stříbrného pokladu. Každý z trojice dělníků dostane od města darem dvě stě tisíc korun.
„Praha nemá povinnost vyplatit nálezné. Nelze však pominout to, že ti tři muži svým poctivým jednáním přispěli k tomu, že hlavní město získalo věci značné faktické i umělecké hodnoty. Považuji za spravedlivé a pro budoucí obdobné případy i motivující, aby nálezci dostali odměnu. Alespoň ve formě peněz, které si rozdělí rovným dílem,“ vysvětlil primátor Bohuslav Svoboda.
Nález za šest milionů
Nevšední nález podle zástupců Muzea hlavního města Prahy váží 493 kilogramů a jeho hodnotu znalci odhadli na více než šest milionů korun. Obsahuje zejména umělecké stříbrné předměty, jako jsou stolní náčiní, flakony na voňavky, náramky, poháry, tácy, podnosy či svícny, některé s dosud nedokončenou povrchovou úpravou, dále materiál připravený k dalšímu zpracování a značné množství mincí různého druhu.
„Nikdo se o tyto předměty nepřihlásil, takže jsme je svěřili Muzeu hlavního města Prahy,“ vysvětlil radní pro kulturu Václav Novotný. Muzeum plánuje uspořádat výstavy o tomto pokladu.
Pravděpodobně se už nikdy nepodaří vysvětlit okolnosti ukrytí cenností. Jisté je, že pocházejí převážně z první poloviny dvacátého století a zřejmě byly na místo uloženy v souvislosti s druhou světovou válkou nebo únorem 1948.
Podle restaurátorky kovů Uměleckoprůmyslového muzea Světlany Spiwokové je autorem již opracovaných předmětů pravděpodobně pražský stříbrník a cizelér Josef Vokurka. Na většině nalezených cenností je totiž jeho značka. Absolvent C.K. uměleckoprůmyslové školy podobné stříbrné předměty vyráběl od roku 1908.
Ukrytí rodinného majetku nebylo v době příchodu rudé a hnědé totality tak neobvyklé. Podobně ukryl nejlepší lahve koňaku a vína ze svého vyhlášeného sklepa třeba slavný lahůdkář z Národní třídy Jan Paukert. Z úkrytu vyjmul lahve, které za čtyřicet let neztratili na ceně, až v devadesátých letech minulého století po restitucích.
Nález stříbrných předmětů je podle radního pro kulturu Václava Novotného unikátní tím, že se v minulosti v metropoli nic podobného nestalo. „Pomineme-li archeologické nálezy, je to něco mimořádného,“ řekl Novotný. V metropoli se totiž ukrývá určitě více pokladů legendárních než těch skutečných. Poslední našli v Praze archeologové v červnu 2006. Přímo v centru města objevili keramickou nádobu, takzvaný loštický pohár, plný drobných stříbrných mincí z patnáctého století.
Stříbro na tři krávy
Podle Vojtěcha Kašpara z archeologické společnosti Archaia je nález z roku 2006 unikátní, právě kvůli neobvykle velkému množství mincí. Pohár byl ukryt na dvoře domů mezi Štěpánskou a Školskou ulicí. Ležel pod podlahou kamenného gotického domu, jehož základy archeologové objevili pod asfaltovým povrchem dvora. V keramické nádobě bylo asi tisíc stříbrných mincí o hmotnosti kolem půl gramu. Na kruhových platidlech bez nápisu je obraz českého lva.
„Hodnota nálezu v době uložení představovala jmění, za které bylo možno koupit na dobytčím trhu na dnešním Karlově náměstí zhruba tři krávy,“ podotkl archeolog. Pro srovnání, v současnosti by asi tato částka odpovídala hodnotě auta.
Podobné nálezy zůstanou navždycky výjimečnou záležitostí. Největší jistotou, jak najít poklad, tak asi navždycky zůstane návštěva muzea. Loni a předloni mohli Pražané obdivovat hned dva slavné poklady.
První byla koruna, která pravděpodobně patřila královně Elišce Přemyslovně. Diadém, který by okamžitě mohl patřit mezi české korunovační klenoty, našli v osmdesátých letech dělníci, kteří bourali dům v polské Slezské Středě. Byl součástí výstavy v Domě U Kamenného zvonu, věnované sedmistému výročí sňatku Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
Výstava pokladu symbolicky zahájila i otevření nové budovy Národního muzea, bývalého Federálního shromáždění. Do čerstvě uklizených a připravených sálů se z Košic nastěhoval jedinečný košický zlatý poklad. Třináct kilogramů vážící kolekce tří tisíc zlatých mincí byla největším pokladem nalezeným v tehdejším Československu.
Většina pokladů nalezených v Praze má větší hodnotu historickou než skutečnou. Dokazuje to třeba radost archeologů z nálezů při opravě podlah ve Vladislavském sále na Pražském hradě. Když začali dělníci pod jejich dohledem zvedat dřevěné desky, na světlo se vynořovaly první malé poklady, které lidé v sále za staletí poztráceli.
Hodinky i kružítko
„V mimořádně suchém prostředí pod podlahou se do dneška uchovalo velké množství předmětů z organických hmot,“ vysvětlila archeoložka Jana Maříková-Kubková. Sucho tak zakonzervovalo křehké a zranitelné věci, jako jsou útržky listin, dopisů, účtů, ale i stránky z knih. Mezi nimi historikové identifikovali třeba česko-německo-latinský slovník, kalendář nebo česky psaný snář. K vzácným nálezům patří i kapesní sluneční hodinky, kružítko nebo mince.
Archeology nejvíce překvapily nálezy několika desítek hracích karet, kostek nebo zbytků nejrůznějších dýmek, které dokládají, že sál nebyl v minulosti jen místem setkávání diplomatů, ale taky centrem zábavy.
„Zajímavým nálezem jsou i drobné části oděvů, jako jsou třeba knoflíky, korále a jehlice nebo ozdoby – jako prsten a hřeben,“ dodává archeoložka Maříková-Kubková.
