Vánoční pohodu, chvíle s rodinou nebo stres z nakupování dárků na poslední chvíli vymění za houkání sirény, zvuk zvonku pacienta nebo žádost: ještě jedno, prosím. Jsou zaměstnání, která červené dny v kalendáři neuznávají. Štědrý den není výjimkou.
„Pracovat na Štědrý den mi vůbec nevadí,“ usmívá se jednadvacetiletá servírka Veronika Ajmová (na fotce vpravo), která pracuje v restauraci Vatikán.
V deset hodin dopoledne 24. prosince s kolegyní otevřou a do druhé odpolední budou obsluhovat hosty. Chodí jich tam dost. „Jsou to štamgasti, co jsou tu pravidelně už dvacet nebo i třicet let,“ vysvětluje.
V restauraci hraje kapela koledy. Lidé u stolů si předávají dárky. „Člověku ten den uteče a navnadí ho na večer,“ míní.
A že nemá moc času na štědrovečerní přípravy? „Nad tím jen mávnu rukou. Naopak kdybychom měli normální směnu, jsme tu až do večera, takhle jen do dvou hodin,“ umívá se.
„Nejlepší Štědrý den? To je ten, kdy nemusíme otočit kolem,“ říká pětapadesátiletý hasič Vladimír Dudáček. Slouží už přes třicet let. Štědrých dnů zažil ve službě mnoho, a už mu to nevadí.
Když byly stromečky s klasickými svíčkami, sem tam nějaký hasil, ale v současnosti se vydává maximálně k zapáleným odpadkovým košům venku. „To když jde nějaký hrdina na půlnoční,“ líčí.
Štědrý den je podle něj klidnější než jiný. Přesto ho musí strávit s další čtyřicítkou kolegů na základně připraven kdykoliv zasáhnout.
„Hasič svátky nerozlišuje,“ dodává. Stejně jako v jakýkoliv jiný den přijde do práce na sedmou ranní a v sedm ráno další den zase odchází. Trochu trpí rodina. Rozbalování dárků se posune buď o den dopředu, nebo o den později. „Jinak si vezmeme kapra a salát a oslavíme si to tady s kolegy. Kdo má malé děti, to má horší,“ uzavírá Dudáček ve své kanceláři.
Musí se starat o nemocné
„Na Vánoce se nechce sloužit asi nikomu, ale o lidi tady se musíte nějak postarat. Nikam jinam je nedáte,“ tvrdí třiadvacetiletá zdravotní sestra Kristýna Zobalová (na snímku vlevo). V českobudějovické nemocnici pracuje v léčebně dlouhodobě nemocných třetím rokem a už dvakrát sloužila na Štědrý den. Když jde na noční, přijde do nemocnice v pět odpoledne, o hodinu dřív než normálně, aby ten, kdo je tam přes den, stihl večer s rodinou.
„Jinak se to neliší od běžné služby,“ srovnává. Pro ni osobně se nic nemění. Oddělení mají vyzdobené po celý advent a žádný program pro pacienty nemají. Na jejím oddělení leží většinou starší lidé, kteří si ani neuvědomí, co je za den.
Přizpůsobit si však musí vlastní režim doma. „Večeře na Štědrý den i dárky se musely posunout na odpoledne a pak mě rodiče odvezli do práce. Pocházím totiž z Písku,“ vysvětluje, jak prožívala minulý rok.
Zobalová si nestěžuje. Ví, že svoji práci udělat musí. Není totiž zdaleka sama.
