Štěstí a výdrž
Kubrick, Lynch, Forman. Jména režisérů, které uznává jindřichohradecký „filmař“ Lukáš Jirků.
Chlapec si nastavil laťku hodně vysoko, na druhou stranu se mi to líbí. Ta jména totiž také patří mezi má oblíbená. Mechanický pomeranč – mňam. Přelet na kukaččím hnízdem – mňam. Nedávno jsem se díval na dokument o Miloši Formanovi. Než natočil svůj první americký film, živořil rok ztracený v centru New Yorku, v legendárním hotelu Chelsea. Nad vodou ho držel jeden lahváč a plechovka fazolí denně. Čekal na příležitost, a ta nakonec přišla. Chci tím naznačit, že talent je sice základ, ale bez určité dávky štěstí a hlavně bez výdrže to nejde. Zvlášť pro toho, kdo chce točit umění, a ne seriály typu Ordinace v Růžové zahradě nebo filmové šlendriány jako Trhala fialky dynamitem. Lukáši Jirků tedy přeju, aby ze svého vkusu neslevil a vydržel.
