Stížnost. Stížnost. A zase stížnost

Noční můra všech brněnských úředníků. Třiasedmdesátiletý Karel Formánek si jako koníček v důchodu vymyslel stěžování a kontrolování úředníků. Ve jménu Lidové kontroly, jak se sám nazývá, zavaluje magistrát desítkami stížností a žádostí o informace.

Proč si stěžujete?

Jsem v důchodu a tak se ve volném čase zajímám o to, jak funguje samospráva v Brně. A zjišťuji spoustu zajímavých věcí. Nyní se zabývám tím, jak v Brně funguje systém ničení památníku rudoarmějců.

Vaše stěžování na magistrátě vyvrcholilo právě v souvislosti s památníkem. Proč jste podal tolik stížností a dotazů?

Zajímá mě, co se kolem památníku děje. Mám právo na informace podle zákona číslo sto šest. Veřejná správa je službou veřejnosti. Vždy jim říkám, uvědomte si, co je služba. A veřejnost, to jsem já. Tímto způsobem jednám s úřadem a je to hrozně rozčiluje a nejradši by mě pověsili na náměstí Svobody. No a když je občan nespokojený, může si stěžovat. Nemůže si stěžovat na pátém nástupišti, protože tam to nemá efekt.

Nezatěžujete ale úředníky zbytečnými opakovanými dotazy?

Úředníci díky mně mají co na práci a není nezaměstnanost. Poněvadž když blbě pracují, tak si stěžuji a oni musí nabírat další zaměstnance, kteří budou vyřizovat stížnosti na tu jednu blbě pracující úřednici.

Letos vás asi něco hodně rozčílilo, protože za první pololetí jste podal více než čtyři sta sedmdesát stížností…

Občané by se měli zajímat, jak magistrát funguje. Zorganizoval jsem takovou akci a sehnal od různých lidí i z jiných měst dotazy týkající se pomníku. I s podpisy a adresami. Magistrát tak dostal celkem asi osmdesát dotazů k pomníku rudoarmějců. Já jsem byl jen pošťák, nebylo tam mé jméno. Ale oni to omylem poslali zpět mně domů, což je do nebe volající blbost. Tak všichni ti lidé na pět zodpovědných osob podali stížnost. Vzniklo jich tak více než tři sta devadesát.

Ty jste si sepsal sám?

To ne, psala to úřednice. Jsou povinni mi stížnosti nebo podání sepsat, tak proč bych je měl psát sám?

Nepřeháníte  to občas?

Ne. Vždyť magistrát je zaopatřovací ústav. Tam jsou někteří lidé zaopatřeni až do důchodu. Mají dobrý plat, dobrou práci, klid, žádné problémy. Když se nějaké problémy vyskytnou, tak se to okecá.

Proč to vlastně děláte? Pro zábavu?

Částečně. Baví mě zabývat se zákony, předpisy, vyhláškami.

Nehledal jste si spřízněné duše, že byste vytvořili větší tým?

Snažil jsem se udělat občanské sdružení, ale lidé se bojí. Šli by proti trendu, který tady je. Mladší to moc nezajímá a starší jsou vyplašení. Někteří dokonce žijí ještě v roce 1948. Mnoho lidí vůbec nechápe, že existuje správní řád, zákon o přístupu k informacím, zákoník práce pro úředníky. A hlavně si nechtějí dělat problémy.