Stížnosti jako národní koníček
Předsedo, v Písku mají lepší festivaly! Předsedo, ve Strakonicích je lepší koupání! Oni mají tohle a my nemáme támhleto! Občas mi připomíná handrkování mezi lidmi scénku z Troškova filmu Slunce, seno… Chápu, že některé poznámky jsou na místě a zlepšení neškodí. Ale o to víc mě pak zaráží, když se jich někdo chytí, pro lidi nějaký fesťák, divadlo nebo jinou akci uspořádá, ale téměř nikdo na ni nepřijde. To je pak výmluv. Víš, já neměl čas, já to nevěděl a dalších tisíc zbytečných slov. A za týden už zase slyším – tady chcípl pes, nic se neděje. Někdy mi přijde, že jsme opravdu jen národ remcalů, kteří mají stěžování si za svého koníčka. Takový zlozvyk se už stává i jakousi kulturou. Takže, proč chodit do kina, když si můžu v klidu s kamarády u piva udělat vlastní program. Stěžovací, pomlouvací a nadávací. Takové vystoupení by se pak dalo nazvat: Jak Český Honza pořád remcal, protože si zábavu najít neuměl.
