Strakovi chtějí získat pro Vlašim titul

Otec a syn Strakovi z Tábora pomáhají pozvednout slávu hokejbalové Vlašimi. Josef působí v extraligovém mužstvu jako trenér, Michal v roli gólmana.

Ani nevlídné mrazivé počasí neodradí v úterý večer hokejbalisty Vlašimi, aby nacvičovali herní situace. V brance se krčí gólman Michal Straka a pozorně sleduje každý ze šestnácti nájezdů. Ale v pěti případech inkasoval. Proto cvičí za trest kliky. „Neflákej se. Potřebuješ to jako sůl,“ dobírá si ho hokejbalový mistr světa David Tyburec. Trenér Josef Straka oba mlčky sleduje. Ví, že to byla výjimka. Jeho syn je totiž momentálně nejlepším extraligovým brankářem. Devětapadesátiletý hokejový kouč Josef Straka z Tábora trénoval dvacet let mládežnické týmy. Navíc vedl tři roky reprezentační výběry od šestnácti do osmnácti let, pak i muže Tábora, Příbrami a Jindřichova Hradce. Učitel tělocviku a angličtiny na střední škole spojů a informatiky letos přijal nabídku trénovat extraligový tým hokejbalistů Vlašimi. „Zasedala domácí rada a manželka chtěla, abych pohlídal syna Míšu. Proto jsem dlouho neváhal. Řekl jsem si, že pokud mi slouží zdraví, tak to ještě zkusím,“ říká lodivod Straka, který už měl dvouleté zkušenosti s budějovickými hokejbalisty Vltavy. „Jedinou mojí podmínkou byl dostatečný kádr hráčů,“ přiznává kouč. Klub angažoval nové posily a mistry světa Davida Tyburce, Jana Střeska z Kladna i Jana Nýdla z Budějovic. Po odehraném desátém kole je Vlašim momentálně na druhém místě. „I když jsme měli těžký los, zvládli jsme to. Vyhráli jsme úvodní čtyři zápasy,“ popisuje trenér vstup do soutěže. Mužstvo skončilo loni páté, když vypadlo v prvním kole play-off. Letos míří výš. Tým tvoří hráči z pěti měst. Mimo jiné i Táborští – Michal Straka, Petr Burda, Martin Špale a Josef Blažek. Pouze Tomáš Gartner po loňské sezoně skončil. „Poskládala se tu výborná parta, která v klíčových momentech maká na doraz,“ pochvaluje si Straka senior. Oporou týmu Vlašimi je jeho syn Michal. „Má už dost zkušeností. Pokud se daří, nemám mu co vytknout,“ naráží otec na třikrát vychytané čisté konto. „Měl lví podíl na tom, když jsme vyhráli třikrát o gól,“ dodává.
Sedmadvacetiletý gólman s hokejbalem začínal v Táboře, potom hrával ve Vltavě České Budějovice a Ústí nad Labem. Tam získal před pěti lety titul mistra republiky. Pak oblékl i reprezentační dres na světovém šampionátu v Německu. Moc si ale nezachytal. „Přednost dostávají hokejoví gólmani. Ti hokejbaloví jsou až druzí,“ vzpomíná na běžné praktiky. Straka mladší hájí vlašimskou branku už čtvrtou sezonu. Věčné cestování mu nevadí. „Drží mě ambice hrát nejvyšší soutěž. A to v Táboře nejde,“ vysvětluje. „Už jsem vlastně ani do Vlašimi nechtěl. Ale přemluvili mě bývalí spoluhráči z Tábora,“ dodává. Podle slov otce je Michal klidný. „Ale jen do té doby, než dojde k nějaké nespravedlnosti. Ať už v tréninku, či v zápase, nebo když cítí křivdu rozhodčího. Pak to dá patřičně najevo,“ míní trenér Straka. Michal navíc působí v klubu jako manažer a vede statistiky mužstva. Stará se o týmovou pokladnu. Michal má slavnějšího bratra Josefa, který hraje hokej. Dvaatřicetiletý reprezentant už třicetkrát oblékl i dres se lvíčkem na prsou. V bohaté kariéře prošel extraligovým Litvínovem, Plzní, Spartou (kde získal titul), Znojmem, Linzem, Lukko Raumou a čtvrtým rokem zakotvil v ruském Čerepovci. Odtud pozorně sleduje výsledky otce a bratra. „Drží nám palce a vzájemně se na dálku povzbuzujeme,“ líčí Michal Straka. „Když několikrát prohráli, prohlásil, že by potřebovali v brance Michala,“ usmívá se otec. Před jedenácti lety spolu bratři Strakové nastoupili za hokejbalový Tábor. Pouze jednou došlo mezi nimi ke vzájemnému měření sil. Starší Josef nastoupil v barvách Mostu, mladší Michal zase hájil budějovickou branku. Otec nebyl na vážkách, komu by měl držet palce. „Fandil jsem oběma. Aby Michal všechno pochytal a Pepa mu dal aspoň jeden gól,“ dodává Straka nejstarší.
Nakonec se z výhry 1:0 radoval mladší Michal. „Tehdy to bráchu mrzelo a dost mi to vyčítal. Měl sice dvě šance, ty ale nedal,“ vzpomíná šťastnější Michal. K dalšímu bratrovražednému souboji už zřejmě nedojde. „Myslím, že to nehrozí. Aspoň už nedostanu od něj gól,“ libuje si Michal. Ten chce po sezoně s hokejbalem na devadesát procent skončit. Spolu s otcem mají cíl jasný. Postoupit do play-off. Pak i mezi poslední čtyři týmy. Ale míří ještě výš. Chtějí v poslední sezoně vybojovat pro Vlašim titul.