Strážníci naháněli i pštrosa

Sedmička zjišťovala, jak vypadá jeden den v práci hranického strážníka. V horku na začátku prázdnin je město v klidu.

V obyčejném prázdninovém dopoledni si Michal Bělocký vykračuje centrem Hranic. Pozornosti kolemjdoucích jen tak neunikne, někteří ho dokonce uctivě zdraví. Důstojnost mu dodává uniforma hranické městské policie. Sedmička zjišťovala, jak vypadá denní služba strážníka. Strávila s ním sedm hodin.

Bělocký ke strážníkům nastoupil před devatenácti lety. Byla to jasná volba. Na pořádek ve městě dohlížel už jeho praděda a strýc. „Asi to máme v genech,“ říká strážník, když vyráží ze služebny na zámku na obvyklou pochůzku. „Po městě to zvládáme pěšky. Do místních částí, k cyklostezce nebo do chalupářských kolonií ale jezdíme autem. A nebo na kole,“ vysvětluje Bělocký.

Má před sebou sedm kilometrů. I v parném dni má na sobě uniformu s dlouhými tmavými kalhotami a čtyřkilový opasek se zbraní, pepřovým sprejem, vysílačkou a brašnou na spisy. „Jen pistole váží kilo a půl,“ upozorňuje strážník. Použít zbraň ještě nemusel.

Ani tentokrát se žádných velkých problémů nebojí. „Začaly prázdniny, město se zklidnilo,“ říká strážník, když prochází kolem budovy školy v ulici 1. máje. Celý školní rok tu s kolegy ráno hlídali přechody, aby se dětem nic nestalo.

Zná všechny bezdomovce

Bělocký zodpovídá za veřejný pořádek ve městě spolu s dalšími dvaceti kolegy. Dbají i na dodržování vyhlášky zakazující kouřit v zastřešených zastávkách nebo popíjet na ulicích alkohol.

„Dnes tu Tonda není, asi je na něj horko,“ konstatuje strážník u prodejny potravin naproti Kunzova zámečku, kde obvykle popíjí jeden z hranických bezdomovců. Bělocký je všechny zná osobně.

Jeho rajon sahá až mezi zahrádky za Mexikem. Na začátku prázdnin je všude klid. „Každý den řešíme tak deset hlášek. V létě i dvojnásobek,“ vypráví Bělocký. Nejčastěji je lidé upozorňují na rušení nočního klidu. „Museli jsme zasahovat u party, která trvala tři dny v kuse,“ vzpomíná strážník.

Pak se najednou po chodníku přiřítí cyklista. „To se dělá, jezdit po chodníku?“ ptá se Bělocký důrazně mladíka, který okamžitě sesedá z kola. „Dnes to bylo domluvou, ale mezi těmi pobíhajícími dětmi si to mohl odpustit,“ říká o chvíli později strážník.

Pozor na stříkačky

Když prochází Bělocký při své pochůzce kolem dětského hřiště, vydá se ho zkontrolovat. „Nerad bych, aby si nějaké dítě odneslo z pískoviště něco víc než dobré zážitky,“ upozorňuje na občasné nálezy stříkaček od narkomanů. Tentokrát je ale na hřišti čisto. Jen pohozená krabička od cigaret.

Tahle služba se Bělockému blíží ke konci. Nic dramatického se při ní nestalo, ale strážník připomíná, že občas je to akčnější. Nebo kurióznější. „Na denním pořádku máme odchytávání volně pobíhajících psů. Kolegové ale měli před časem ve Lhotce hodně neobvyklý zážitek. Naháněli tam pštrosy,“ vzpomíná Bělocký.

Jeho pochůzka v nesnesitelném třicetistupňovém vedru končí a Bělocký se vrací na služebnu. Než půjde v sedm hodin večer z práce domů, ještě jednou si svůj rajon projde.