Strážníci učí sebeobranu

Úředníci se bojí násilí a učitelé se necítí bezpečně. Strážníci je teď učí, jak se bránit. Jitka Pavlíková

Most / Už dva nepříjemné zážitky z napadení si v sobě nese Hana Kreisingerová, úřednice mostecké 1. základní školy. Kvůli tomu se přihlásila na kurz sebeobrany, který nyní pořádají mostečtí strážníci. „Dvakrát se mi stalo, že mě někdo přepadl. Vůbec nevím, kdo to byl. Stála jsem jak solný sloup a nevydala ani hlásku, když mě osahával. Jednou za tmy, podruhé v poledne. To jsem doufala, že nikdo nebyl na balkoně a neviděl to. Moc jsem se styděla,“ vzpomíná drobná administrativní pracovnice.

Příprava v sebeobraně

Přepadení, konflikty na úřadech, v nemocnici a u škol či jiné násilnosti řeší strážníci z Mostu už roky. Teď si řekli dost. Nejzkušenější z nich proto začali školit v sebeobraně učitelky, mladé ženy, úřednice i muže. Zájem je obrovský. I proto, že kurz je zdarma.

S pistolí na úřadě

„Víme, že je to potřeba. Například loni v dubnu šel mladý, velmi agresivní muž na magistrát s pistolí v ruce. Vyhrožoval úřednici, protože mu v něčem nevyhověla. Sice skončil před soudem, ale paní bude mít trauma po zbytek života. Zkuste si představit, že koukáte do hlavně pistole,“ popisuje mluvčí strážníků Luboš Trojna jeden z případů.

Učitelky zneklidňuje narůstající násilí v amerických školách. Nechtějí jen přihlížet, až dorazí do Mostu. „Učím na prvním stupni a nemám zapotřebí se bránit. Ale když se dívám na zprávy, říkám si, že nebude dlouho trvat a začne to i tady,“ obává se učitelka Jaroslava Stejskalová z 18. základní školy.

Na takovou situaci nechce pomyslet ani Trojna. „Podívejte se do devátých tříd. Někteří kluci mají skoro dva metry. Už to, že útočí slovně, je nebezpečné. Netrénujeme učitelky, aby mlátily děti. Jde nám o to, aby vyřešily konflikt ještě dřív, než přejde v násilí. To by byla katastrofa, kdyby učitel, který má mít autoritu, se musel bránit dětem,“ poznamenává mluvčí.

Na kurzu ženy trénují i křik. „Musí zakřičet a upozornit na sebe. Učila jsem se to i já. Je pravda, že se říká, aby člověk místo o pomoc křičel, že hoří. Dneska si nikdo nechce špinit ruce. Když ale hoří, jsou lidé zvědaví,“ radí preventistka strážníků Ilona Kozlová.

Další radu přidává školitel Marian Bodnár. „Musíte být zákeřnější než útočník. Dvoumetrový chlap, když po vás v noci skočí, si nechce jen povídat. Chce vás znásilnit nebo zabít. Nebo obojí. Bojujete o život a pud sebezáchovy vás donutí vyškrábnout mu oči, když víte jak,“ upozorňuje Bodnár.

Jeho kolega Zdeněk Špidlík mezitím hecuje dámy, aby byly při chvatech ráznější. „Švihněte pěstí, jde vám o život,“ povzbuzuje je a nastavuje svou tvář. „To vás mám praštit?“ děsí se drobná žena. Pak se ale zapře a konečně provede chvat způsobem, kterým by útočníka srazila k zemi. Hned poté všichni trénují, jak využít k obraně obyčejný deštník. Stačí vědět, jak udeřit, a je z něj nebezpečná zbraň.
I když školitelé učí zákeřné chvaty, stále opakují nejdůležitější pravidlo. Pokud možno se fyzickému konfliktu vyhnout. „Napadení musíte předcházet. Takže si rozmyslete, jestli půjdete ve dvě ráno přes park na Šibeníku, když se tam znásilňovalo,“ varuje Bodnár.