Česká výprava se Mistrovství světa v karate pod patronací organizace SKIF účastnila teprve po druhé. Letos Radka Krejčová, která trénuje v královéhradeckém Spartaku, vybojovala stříbrnou medaili. „Jsem ráda, že mohu trénovat právě v našem oddíle,“ říká karatistka, která je od minulého týdne držitelka titulu vicemistryně světa.
Jak se cítíte po takovém úspěchu?
Zajímavé je, že zas tak velkou radost necítím. Spíš se radují všichni kolem mě. Já se z toho asi musím ještě vzpamatovat. Ze závodu jsem měla dobrý pocit, myslím z výkonu, ale ono je to tak, že kolikrát skončíte ve třetím kole a ten vnitřní pocit ze zápasu je stejně dobrý.
A jak proběhlo samotné finále?
Finálovou soupeřku jsem neměla možnost sledovat. Ona soutěžila na druhé straně pavouka, takže se naše zápasy kryly. Její kouč jí poradil, že si má na mě počkat. Předpokládala, že já budu opakovat to, co se mi dařilo. Myslím, že už jsem nebyla tak koncentrovaná jako v předešlých zápasech. Soupeřka šla proti mně vstřícnou technikou a vždycky byla rychlejší.
Nemrzelo vás to potom?
Ne, v žádném případě. Druhé místo je krásné, protože člověk až přijede příště, má možnost se zase o něco zlepšit. Dokonce mi to připomnělo zápas, kdy jsem získala svoji první medaili na velkých závodech. Shodou okolností také v Řecku na mistrovství Evropy juniorů.
Mistrovství světa v Řecku pořádala asociace SKIF, kterou založil pamětník původního karate japonský mistr Kanazawa. V čem se tyto závody liší od podniků v režii Světové karatistické federace?
Na závodech SKIF je krásné to, že bodování více koresponduje s reálným soubojem a zápas vyžaduje mnohem větší koncentraci. Nepotřebujete ani žádné drahé vybavení. Máte jen bílé chrániče na ruce a za páskem barevnou stuhu. Je to více o karate a ne o komerci. Na soutěžích pořádaných světovou federací se více hraje na efekt. Tím se vzdalují původní podstatě. Je to byznys. Musíte mít drahé vybavení. Určitě velkou roli v tom hraje i snaha světová federace dostat karate na olympiádu.
Považujete stříbro z tak prestižní soutěže za svůj největší úspěch?
Hlavně jsem ráda, že jsem se těch závodů mohla zúčastnit. Odnesla jsem si řadu užitečných zkušeností. Jinak můj největší úspěch je, že jsem se dostala tady do královéhradeckého Spartaku. Já jsem totiž začínala jinde a jejich pojetí se mi tolik nelíbilo. Mně se líbí přístup trenéra Kamila Guzka. Objevuje neobjevené možnosti karate.
Jaké máte plány do budoucna?
Nechci dosáhnout konkrétního cíle. Ráda bych chtěla pořád někam směřovat. Chci se i ohlížet kolem, protože na světě je spousta zajímavých bojových umění, ale zároveň budu pokračovat v linii, kterou realizuje pan Kanazawa a u nás pak Kamil Guzek. Mimoto bych se ráda věnovala trénování dětí.
