Dvaadevadesátiletý Svatoslav Kalich je zřejmě poslední žijící účastník dramatických událostí ze 14. března 1939. U desáté roty 8. pěšího pluku s přívlastkem Slezský sloužil v hodnosti četaře. Osudové
okamžiky má stále v živé paměti.
Němci jsou tady!
„I když nám tehdy střídavě rušili a povolovali vycházky, o chystaném vpádu německých vojsk jsme nevěděli,“ vypráví Kalich o napjaté době těsně před okupací. Okolo páté hodiny odpoledne 14. března ale někdo vykřikl: „Němci jsou tady!“
Kolem kasáren projelo několik motorek. „Všichni jsme byli hned u oken. Od města přijížděla kolona německých vojenských aut,“ vzpomíná muž. U frýdeckých kasáren narazili Němci na nečekaný odpor.
„Z prvního vozu vystoupil velitel a šel proti strážnému. Ten sundal z ramene pušku a zakřičel: „Stůj!“ Velitel šel dál. Když nedbal opakovaných výzev, voják na stráži vystřelil. Německého velitele nezasáhl, ani to neměl v úmyslu. Jeho výstřel se ale stal povelem k zahájení akce,“ vypráví Kalich.
Zkouška ohněm
Přestože protektorát Čechy a Morava byl vyhlášen 15. března 1939, německá vojska pronikla na severní Moravu o den dříve. Hitler se totiž obával, aby strategickou průmyslovou oblast neobsadilo Polsko, které už několik měsíců okupovalo část Slezska.
Tři stovky vojáků v Czajankových kasárnách byly jedinou jednotkou československé armády, která
se s německou okupací odmítla trpně smířit. „Poté, co strážný vystřelil, otevřeli vojáci skladiště a začali
vydávat zbraně a střelivo,“ líčí Kalich. Ozbrojenému odporu velel zkušený velitel kulometné roty, kapitán Karel Pavlík, který se s dalšími třiceti důstojníky v kasárách právě účastnil kurzu polského jazyka.
Zatímco Pavlík střílel z těžkého kulometu, četař Kalich ze střechy pálil ze své pistole. Většina frýdeckých vojáků byli nováčci, kteří narukovali před dvěma týdny. Pušku drželi v rukou poprvé. Také zbraní a střeliva bylo v kasárnách málo. Naproti tomu jednotka wehrmachtu měla výraznou přesilu. K boji použila protitankové dělo a obránce oslňovala silným světlometem. Přestřelka trvala asi půl hodiny.
„Němci nás obklíčili ze všech stran. Bylo jasné, že se neubráníme. Velitel vzal kantýnskému bílou blůzu, namotal ji na metlu a vystrčil z okna ven,“ vypráví Kalich. Jeden z československých důstojníků pak vyšel z brány, aby jednal s německým velitelem. Krátce nato zazněl rozkaz: Všechny zbraně odevzdat, nastoupit na dvůr a vypochodovat z kasáren do města.
„Bylo nám všelijak, jenom ne dobře. Někteří z nás měli v očích slzy,“ vzpomíná Kalich na chvíle, kdy posádka v bezvýchodné situaci složila zbraně. Bránila se ale statečně. Na bojišti zůstalo až osmnáct
mrtvých a šest těžce zraněných nepřátelských vojáků, zatímco na československé straně byli jen dva lehce zranění.
Převelen do Itálie
Czajankova kasárna padla do rukou Němcům. Čeští vojáci tam ještě nějaký čas cvičili. „Nikoho z nás neuvěznili. Vojáky německé nebo maďarské národnosti dokonce poslali domů,“ vzpomíná Kalich.
Tragicky skončil kapitán Pavlík. Nikdy se nesmířil s okupací a hned od začátku se zapojil do odboje. Pomáhal československým vojákům, kteří se chtěli dostat do zahraničí, aby mohli bojovat proti nacistům. Během heydrichiády ho zatklo gestapo. Po výsleších a mučení ho převezli do koncentračního
tábora Mauthausen a 26. ledna 1943, ve věku třiačtyřiceti let, popravili ranou do týla.
„Měli jsme ho velmi rádi. Při sportovních akcích s námi běhával kolem řeky Ostravice,“ vybavuje si Kalich. Na začátku okupace byla československá armáda rozpuštěna. Kalich dostal rozkaz nastoupit k protektorátnímu Vládnímu vojsku do Bučovic. S desátým praporem ho v roce 1944 odveleli do Itálie, kde déle než rok vykonával strážní službu a pomocné práce. U bučovického útvaru zůstal do roku 1949. Potom pracoval v Olomouci jako armádní soudní zapisovatel. V roce 1947 mu prezident republiky za osobní statečnost udělil Československou medaili Za chrabrost.
Rodák ze Starého Města žije
v domově důchodců v Brušperku. Kvůli cukrovce přišel o obě nohy a pohybuje se na vozíku. Na svůj věk je ale neobyčejně vitální. O více než sedmdesát let starých událostech vypráví s velkým zaujetím.
