Studium versus triatlon. Zvítězil sport
Jedenadvacetiletý táborský triatlonista Jakub Lemberka si prošel mládežnickými kategoriemi, letos již druhým rokem závodí s českou seniorskou republikovou elitou. Triatlonu obětoval hodně, volného času moc nemá a dokonce se vzdal kvůli milovanému sportu možnosti jít na vysokou školu. Místo toho si vybral druhý maturitní obor, aby mohl trénovat v Táboře.
Jak se díváte zpětně na táborský propršený závod? Osmé místo v kategorii do třiadvaceti let je asi mírným zklamáním.
Od táborského závodu jsem čekal trochu víc. Nepovedlo se mi plavání. Pak už se to dohnat moc nedalo. Později v závodě jsem měl i křeče. Chtěl jsem být do pátého místa, moc mě mrzí, že se to nepodařilo. Ošklivé počasí také sehrálo svou roli. Nepřišlo nás podpořit tolik lidí, co v minulých letech, ale na druhou stranu to mohlo být horší. Naopak velmi se mi líbil nový start závodu z mola, kdy to určitě vypadalo líp pro fotografy, ale na samotný start to větší vliv asi nemělo.
Triatlonu jste hodně obětoval, po maturitě jste se nehlásil na vysokou školu. Co vás vedlo k takovému rozhodnutí?
Hlavním důvodem byl triatlon. Před dvěma roky jsem se rozhodoval, co po maturitě. Chtěl jsem se naplno věnovat sportu. Vybral jsem si proto nový maturitní obor a zůstal v Táboře. Dodělával jsem si jen několik předmětů z jiného oboru, do školy jsem tak chodil jenom jeden den v týdnu a zbytek dní jsem se mohl věnovat tréninku. Trénoval jsem až třífázově, což během školy nebylo možné. Nakoukl jsem tak do profesionálního sportu. Určitě mi to v kariéře hodně pomohlo a nelituju toho, že jsem na vysokou školu nakonec nešel.
Mohl jste ale přestoupit do jiného týmu v univerzitním městě.
To jsem rozhodně nechtěl. Triatlon v Táboře dělám už jedenáct let a chtěl jsem mu zůstat věrný. Vděčím mu opravdu za hodně.
Jste už jediným aktivním triatlonistou z prvního táborského týmu, který stál u samotného začátku triatlonu v Táboře. Patříte mezi služebně nejstarší, udělujete rady mladším závodníkům?
Je normální, že spousta závodníků toho v průběhu let nechá. Vidím to i u ostatních soupeřů nejen v táborském týmu. Dělat sport na vysoké úrovni je velká dřina. Asi nejhorší na celé té věci je, že nemám s kým trénovat. Musím se připravovat většinu času sám, mám totiž jiné tréninkové dávky než mladší triatlonisté z našeho týmu. Služebně nejstarší sice jsem, ale nijak výrazně nikomu neradím. S dorostenci jsem spíš jako kamarád. Když se mě na něco zeptají, tak rád poradím.
Loňská sezona byla pro vás první mezi muži, letos však zažíváte premiérovou sezonu ve startech na tratích olympijského triatlonu. V čem je největší rozdíl?
Loni jsem olympijský triatlon jel pouze jednou. Letos je to moje hlavní specialita. Největší rozdíly jsou ve vzdálenosti trasy. Olympijský triatlon je téměř dvakrát delší než sprinterské závody. Přechod mezi nimi je značný, musí se mnohem více trénovat, důležitá je výdrž. V samotném závodě platí, že pokud závodník chce být na dobrém umístění, musí v plavecké části doplavat v prvním balíku nebo těsně za ním ve druhém. Olympijský triatlon obvykle trvá i o hodinu déle než ostatní kratší závody.
Váš trenér Martin Hotový před několika dny dokončil nejprestižnější triatlonový závod Ironman. Kdy se žák vydá na podobnou cestou jako učitel?
Já bych řekl, že Ironman je sen každého triatlonisty. Je to závod, který trvá okolo jedenácti hodin. Vyžaduje to tvrdou přípravu. Martin Hotový na to trénoval nějaké čtyři měsíce. Jednou bych i já rád tento závod absolvoval. Kdy to bude, to je ve hvězdách. Je důležitý mít čas hlavně na tréninkové dávky, žádné zdravotní problémy během přípravy, ale také to stojí peníze.
V sobotu vás čeká poslední závod seriálu českého poháru v olympijském triatlonu. S jakými očekáváními tam pojedete?
Pokud se na závod sjede nejužší česká špička, chtěl bych být konečně do pátého místa. Je na to větší čas se pořádně připravit, od posledního závodu je to téměř měsíc. V letošní sezoně vidím největší slabinu v plavání, v přípravě na závod to určitě zohledním.
