Václav Strachota každou středu nastartuje auto a vyrazí z Panenského Týnce na sever Čech za studiem historie člověka, umění a dalšími obory, které si vybral na Univerzitě třetího věku při UJEP Ústí nad Labem.
Za tři akademické roky zameškal jen jednou, když jeho manželce nebylo dobře.
„Na univerzitu třetího věku mě přihlásila vnučka. Když moje paní párkrát zkusila protestovat, ať už toho nechám, vnoučata ji přesvědčila, že mě má nechat studovat, že na to mám a baví mě to,“ vypráví pětaosmdesátiletý Václav Strachota.
Brýle ani za volantem
Usměvavý, příjemný muž plný energie. Původně technik s vyšší průmyslovou školou prožil druhou světovou válku a totální nasazení, po válce pracoval jako konstruktér v chemických závodech v Záluží. Svým antikomunistickým přesvědčením se kdysi připravil o státní vyznamenání. „Ten můj život, to by bylo na velkou knihu,“ směje se Václav Strachota.
Týden co týden si pečlivě srovná malou tašku se sešity a doklady a jede sedmdesát kilometrů za čerpáním vědomostí. „Moc mě to baví. Vy jste si mě našli, že jsem na univerzitě nejstarší, že? A víte, že dodnes nepotřebuju žádné brýle? Ani na řízení auta,“ dodává pyšně.
Vzorní studenti
Univerzita třetího věku neboli Útřivéčko funguje při UJEP od akademického roku 1994/1995. Nabízí pro každý semestr dvouletého studia na patnáct kurzů jazykových, výtvarných, společenskovědních, přírodovědných, přednášek z historie, informační technologie, také kurz bridže.
„Největší zájem je o dějiny umění, to je aula vždycky plná. Ale také o výpočetní techniku a angličtinu. S posluchači je výborná spolupráce, doslova balzám na duši vyučujícího. Ten má okamžitě i zpětnou vazbu, ptají se, diskutují, prostě je vidět, že na přednášky chodí, protože je to baví,“ říká Iva Štěpničková, která má Útřivéčko na starost, a zároveň tam vyučuje angličtinu a němčinu.
Univerzita třetího věku při UJEP začínala jen s přibližně dvaceti zájemci, ale rok od roku jich přibývalo. Dvouletými cykly organizovanými od roku 2003, prošlo na pět set lidí, někteří z nich se hlásí i opakovaně. Většina jich absolvovala dva až tři kurzy za semestr.
V sedmi na univerzitě
Sedmiletá Matylda Růžičková si vyzkoušela slavnostní imatrikulaci na ústecké univerzitě a za sebou už má několik hodin přednášek.
Dětská univerzita funguje při UJEP druhým rokem a říká se jí TAU, což je zkratka Teen Age University.
Nejmladší ústecká „vysokoškolačka“ Matylda Růžičková je nadšená. A ještě teď plná dojmů například z nedělního kurzu Od plejtváka k masožravce, kdy děti pracovaly i ve skleníku katedry biologie.
„Kateřina Radana Drbalová, která kurz vedla, využívá jedinečným způsobem propojení mezioborových vztahů, což jí umožňuje její odborné zaměření biologa a výtvarníka zároveň,“ říká vedoucí projektu, prorektorka Alena Chvátalová.
Matyldě Růžičkové je biologie blízká. „Doma mám dva psy, králíky, dva ježky ušaté, dva mloky,“ vyjmenovává.
Chodí do druhé třídy základní školy a vedle všeho, co má něco společného se zvířaty a s přírodou, ji nejvíc baví výtvarná výchova.
Dětská univerzita nabízí dětem do dvanácti let atraktivní přednášky, besedy a hry, ale i laboratorní experimentování pod vedením vědeckých pracovníků. Nějak takhle si asi Jan Amos Komenský představoval školu hrou.
TAU funguje ale i pro mládež od třinácti do devatenácti let, která už má na výběr mezi jednotlivými obory.
„S dětskou univerzitou jsme začali teprve loni. Ale zájem je opravdu potěšující,“ konstatuje mluvčí UJEP Jana Šiková.
Teen Age University se loni v Česku otevírala poprvé. Projekt financuje Evropská unie. „Z těchto peněz se hradí nejen samo vzdělávání dětí, ale i jejich vyučujících. Musí projít speciálním kurzem, aby vůbec mohli takhle malé děti učit,“ vysvětluje Alena Chvátalová.
