Svatbu v černém by babičky nerozdýchaly

Slabší povahy by mohl vylekat už pohled na černé oblečení vyzdobené lebkami, obrácenými kříži a pentagramy. A to ještě nezní tvrdý metal a neburácí hluboký hrdelní zpěv zpěváka, takzvaný growling.
Už pár vět rozhovoru ale ukazuje, že jsou sedmadvacetiletý Michal Hejtmánek alias Majk a jeho jednatřicetiletá snoubenka Alexandra Čoupková alias Saša zdvořilí a příjemní lidé, které od většiny Brňanů odlišuje právě jen láska k metalu.

Odkdy vyznáváte metal jako svůj životní styl?

Majk: Od šestnácti let, kdy mě oslovila tvrdší metalová hudba. Poté jsme s kamarády založili blackmetalovou skupinu Torment, v překladu muka, a pronikl jsem tak do semknuté metalové komunity v Brně. Dnes se živím jako kytarista i mimo metalovou scénu a pomáhám přátelům s webem metalswamp.com. V Brně pořádáme také stejnojmenný festival.
Saša: V osmé třídě mě k metalu přivedli spolužáci, kteří tehdy zakládali metalové skupiny. A na jednom z koncertů jsem potkala Majka.

Co pro vás znamená patřit mezi „metloše“?

Majk: Zničený žaludek. Trošku přeháním, ale život rockera, probdělé noci a bagety k snídani ve čtyři ráno cestou z koncertu se na zdraví projeví. Nejsem ale nijak sevřený nějakými pravidly, dnes už neplatí ani to, že by metalista musel mít dlouhé vlasy. Před pěti lety jsem páčo shodil.
Saša: Hudba je pro mě důležitá, když mám depku, pustím si klidnější skladby a dostanu se z toho. Rozhodně nechci nikoho děsit, spíš relaxovat a vyblbnout se na koncertech.

A co chcete svým stylem říci světu?

Saša: V pubertě to byla rebelie – nechtěla jsem si nechat mluvit do oblékání.
Majk: Metal je o energii, kterou hudba dává. Tu chci předat lidem.

Co dnes nosí metalisté?

Majk: Těžké boty, metalové kraťasy, mikiny s obrázky z alb oblíbených skupin, pokované náramky a pentagram, což je spíš než symbol černé magie a satana, symbol životního stylu naší subkultury. Metal se dělí na spoustu podžánrů a lidé, kteří je poslouchají, se výrazně liší. Doom je pomalá depresivní hudba, která vyvolává emoce. Pak jsou rychlé, melodické, nemelodické, hutné, hluboké či kulaté odnože a každý si najde to své. Podle toho většinou stylizuje své oblečení.
Saša: Někdo nedá dopustit na černou barvu, někomu je to fuk. Mně se líbí, že je metalové oblečení pohodlné a dokáže upoutat pozornost.

Měli jste kvůli metalu nějaké potyčky? Saša: Do klubu Brooklyn se jednou přišli poprat skini a kámoši dostali na držku proto, že se někoho zastali. Důvodem tedy nebylo to, že jsou metalisti.

Co si o pekelné symbolice myslí vaši rodiče?

Majk: Vzpomínám si, že mi otec v pubertě strhnul ze zdi obrácený kříž, je totiž křesťan. Otec, který celý život hrál ve Filharmonii Brno jako hlavní klarinetista, rozhodně nechtěl, abych pracoval jako muzikant. Metal nemusí, ale podporuje mě a radí mi. Saša: Zprvu jim vadilo, že mám na tričku lebky. Báli se, že ze mě vyroste něco hrozného, ale když viděli, že jsem to stále já, obavy je přešly.

Viděli nějaký váš koncert?

Majk: Matka jednou podstoupila zdvořilostní návštěvu koncertu. Ti naši mladí mají kapelu, tak se zajdeme podívat, řekla tehdy. Nakonec tu půlhodinu ve zdraví přetrpěla a řekla, že to bylo pěkný.

Jak vypadají metalové koncerty?

Majk: Tady ještě zavedená klišé platí. Lidé skáčou z pódia, jedou do rytmu hlavami, čemuž říkáme třepačka, nebo dělají páčem vrtuli. V prvních řadách nikdy nechybí hroziči, kteří rukou pokyvují do rytmu, oblíbené je i předstírání hry na kytaru během tance.

Jste, podobně jako Brňan, satanista a zakladatel blackmetalové skupiny Root Jiří Valter, příznivci satanismu?

Oba: Jsme ateisti. Majk: Třeba ke stylu black metal satanismus neodmyslitelně patří. Ale od devadesátých let minulého století, kdy v Norsku fanatičtí ortodoxní blackmetalisti přestali vypalovat kostely, je to spíše póza hudebníků. Málokdo v satana věří, nebo slouží černé mše.

Jak často jsou v Brně metalové koncerty a který byl nejzásadnější?

Majk: Garážové skupiny koncertují nonstop. Ty známější tak dvakrát za měsíc.
Saša: Nejzásadnější byl koncert skupiny Metallica v roce 1993.

Kolik je v Brně metalistů?

Majk: Můj známý žertem říká, že je v Brně 128 metalových muzikantů, asi dvacet kusů funkčního aparátu a 8450 kapel. Vystihuje to fakt, že jeden muzikant často hraje ve více kapelách. Příznivců metalu jsou v Brně stovky.

Jste snoubenci. Ozdobí vaši svatbu pentagramy a lebky?

Majk: V kostele se brát nebudeme. Chtěli jsme se vzít tajně, ale nevyšlo to. Nevěstu jsem si představoval v černých šatech. Bylo by to stylový, ale přeci jen jsme normální lidé a rodiče by to nepřekousli. Vypadalo by to jako na pohřbu.
Saša: A to by babičky nerozdýchaly.