Světské rody roztáčejí kolotoče pro stále nová pokolení

Cirkusáci, kolotočáři, komedianti či herci. Provozovatelé pouťových atrakcí si říkají světští. Sezóna kolotočů je v plném proudu, v Berouně je letos v létě najdeme u Kauflandu nebo u Autobusového nádraží.

Lidé, kteří objíždějí města a vesnice s kolotoči, baví svými atrakcemi další generace dětí. Skupina takzvaných světských jednou za čas přitáhne maringotky na okraj města nebo na náves obce. Rozbalí atrakce a za zvuku reprodukovaných hitů různých žánrů láká příchozí na radovánky podobné kvality, jakou má zboží v jejich střelnicích. Co jsou tito lidé zač?

Rodinné klany

Rodin, které se věnovaly a věnují provozování kolotočů, je mnoho. Kludský, Berousek, Kopecký, Kaiser, Kočka, Janeček, Palduch, Werthaim, Luňáček, Krška, Faltýnek, Havlíček, Rychter, Ruml, Jung, Laghi. To je jen zlomek z českých světských rodů, které stále jezdí nebo jezdily po světě. Pouťové atrakce v Berouně na Závodí dnes provozuje rodina Janečků. „Praděda vytesal ze dřeva první kolotoč v Československu. Všechno bylo ze dřeva, a fungovalo to,“ konstatuje Ludvík Janeček nejstarší. Sedí přitom u karavanu v plážovém křesle, které si na tuto štaci nechal přitáhnout od synů. Atrakci s létajícími kačery vyrobili jeho potomci přes zimu a staročeský kolotoč údajně prodali do dětského parku Michaela Jacksona.
Světští si v zimě obvykle přivydělávali na brigádách. „Naši měli zimoviště pod Libeňským mostem. Vykládali lodě v přístavu nebo rozváželi po Praze uhlí,“ říká Janeček, hlava světské rodiny. Řemeslo už předal potomkům, ale mezi příbuznými si stále drží výsadní postavení. Rodinný podnik se točí dál a pokračovatelé čekají na rodinné žezlo už od dětství.
Pro stejnojmenného vnuka Ludvíka je světský život koníčkem. „Vyrábí si malé kopie staročeských maringotek,“ říká hrdě dědeček a posílá malého Ludvíka, aby se se svým výtvorem pochlubil.

Světské candrbály

Veřejnost považuje světské za poloviční Romy. Ti se ale od světských distancují stejně odmítavě, jako je tomu naopak. „Romové stejně jako my kočovali, a možná proto si nás lidi pletou. Oni se odnepaměti živili jako dráteníci, brusiči nožů, hudebníci nebo taky jako zloději slepic. My jsme pravověrný rod světských, a takových rodů je po republice několik,“ míní Ludvík Janeček, který za svou kariéru roztočil atrakce ve všech zemích bývalého východního bloku a v Itálii. Výkladní skříní jednotlivých rodů bývaly takzvané světské plesy. Za komunistů je pořádali úředníci z kulturního střediska v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. „Všichni si řekli zážitky z letní štace, společně se ožrali a pak si vzájemně rozbili držky,“ říká o veselicích Ludvík Laghi, představitel světského rodu. Laghiové roztáčeli na Berounsku kolotoče posledních šest pokolení až do konce devadesátých let minulého století.

Utahují nám opasky

Udržet podnik světské rodiny v provozu je rok od roku těžší. „ Úřady v Praze nám často účtují i nájem za parkování náklaďáku. Jezdíme raději na venkov nebo do zahraničí. V Evropě nás považují za umělce, které si každá vyspělá kultura hýčká,“ uvádí představitel celosvětově proslulého rodu Jiří Berousek nejstarší. Zároveň dodává, že pocit křivdy zažívali světší odnepaměti. Provozovatelé světských rodinných podniků si tedy své klienty najdou i v těžkých časech.