Před třiadvaceti lety přišla gymnastická trenérka Jindra Jahodová za rodiči Jany Komrskové: „Raději si od té vaší holky nic velkého neslibujte. Jako talent nevypadá,“ oznámila jim. Tato prognóza se jí v budoucnu mockrát vrátila v podobě uštěpačných poznámek. Komrsková totiž v gymnastice prorazila.
„Naši to tehdy brali s nadhledem, oni mne do gymnastiky a trénování nenutili. Já skutečně nevypadala jako talent, byla jsem mírně obtloustlá,“ komentuje Komrsková omyl své oblíbené trenérky. Definitivní zlom přišel v roce 1998, kdy skončila na mistrovství Evropy juniorů ve víceboji šestá. „To mi bylo patnáct, a od té doby jsme začali brát moji sportovní kariéru vážně,“ tvrdí Komrsková.
Velkou zásluhu přisuzuje rodičům. „Kolem nás bylo spousta nadějných gymnastek, kterým jsem zpočátku nestačila. Jejich trenéři je možná trochu předčasně nechávali dělat na závodech těžké cviky, které třeba neměly stoprocentně zvládnuté. Ony pak končily s kariérou předčasně – kvůli únavě, případně zraněním. Já jsem ty nejtěžší cviky předvedla na závodech až v okamžiku, kdy jsem je měla zmáknuté,“ dodala Komrsková.
Na závodění jí zůstala spousta pěkných vzpomínek, na to špatné se snažila zapomenout. „Ještě, když jsem byla mladá, tak jsem měla někdy pocit křivdy z některých nominačních závodů, ale to pominulo. Pak mne taky trochu potrápila zranění, ale to ke gymnastice patří,“ říká závodnice.
Konec kariéry ohlásila poprvé už v roce 2004, kdy ji mezi sebe lákali atleti. O tyči, jak si představovala, ale kvůli problémům s lokty skákat nemohla. Zkusila to s dálkou, ale nakonec se vrátila ke gymnastice.
Po sedmém místě v přeskoku na mistrovství světa 2007 skončila podruhé. Ovšem po roce se vrátila znovu a hned v prvním závodě obsadila ve světovém poháru v Madridu sedmé místo. Oprávněnost druhého návratu potvrdily výborné výsledky na světových závodech, ještě vloni dokázala vyhrát přeskok na dvou závodech světového poháru v Osijeku a ve Stuttgartu.
Lákavou vidinu startu na třetích olympijských hrách v Londýně však nakonec zhatily chronické bolesti zad. Co teď bude dělat? „Poněvadž jsem se gymnastikou nezajistila, musela jsem se rychle poohlížet po nějaké práci. Začala jsem pomáhat v týmu jednoho motocyklového závodníka v Brně, mám na starosti logistiku, zařizování letenek, ubytování a vůbec všeho, co je právě potřeba,“ popsala Komrsková.
Na rodinu nemyslí. „Na to mám ještě čas, když už jsem nebyla mladou maminkou ve třiadvaceti, nebudu s tím teď pospíchat. Navíc miminko čeká sestra, takže já ráda budu tetou,“ těší se gymnastka. Na tělocvičnu teď pár let nepomyslí, ale za pět deset let prý možná začne trénovat.
