Táborské školy bojovaly o prvňáky
Ke stolku usedá Erik. Na vyzvání učitelky bere do ruky pastelku. Modrou, tu má rád. Kreslí dědu. Hlava, oči, nos. „Už máš tašku do školy?“ Bez odpovědi, nenechává se vyrušit a zarputile pokračuje. Břicho, nohy, ruce. Papír tiskace podepíše. Je právě u zápisu do první třídy. Během něj pedagog sleduje motoriku ruky, použití barev, tvarů a mnohé další dovednosti.
Na co vábily do lavic čtyři největší státní školy v Táboře?
Erika přijali na náměstí Mikuláše z Husi. K zápisu přišlo celkem šedesát předškoláků. Místní specialitou je školička pro děti, které chodí posledním rokem do té mateřské. „Letos byla podruhé. Jednou měsíčně, od října do června, se jich tu scházelo okolo deseti,“ vysvětluje iniciátorka programu a učitelka Lenka Kubrová. Nejde o to, nahustit do dětí vědomosti dříve. Zkouší předškolní matematiku, hrají si, uvolňují ruku.
Nadšení z první jedničky
„Je to pro nás reklama, konkurence mezi školami je pořád,“ říká Kubrová. Školička rodiče přesvědčila. „Nevynechali jsme ani hodinu. Jana přinesla první jedničku, byla nadšená,“ shodují se Pavlína a Michal Arnoštovi.
O pár ulic dál absolvuje svou první „zkoušku“ Adéla. Dostala od princezny v bílých šatech peníz. Za ten může k zápisu. Zpívá písničku a vysvětluje učitelce, že myši honí kočka. Tady vsadili na oživlé postavy z pohádek, děti doprovází princ i Karkulka. Úspěch. Vše završí první fotka u tabule. „Školičky u nás neděláme. Nejsem toho příznivcem. Je to ušlapávání cestičky a v životě se budou setkávat s překážkami,“ myslí si Pavlína Černá, zástupkyně školy Zborovská pro první stupeň. Upřednostňují tu webové stránky s nabídkou kurzů nebo schůzky s rodiči, kde ukazují, jak škola vypadá a co od zápisu čekat. Tahanice o žáky byly podle Černé ale před lety větší. Letos při zápisu sečetla osmaosmdesát dětí.
Předškoláky testovali i v Helsinské a Husově. S interaktivními tabulemi nebo překážkovou dráhou.
„Na školách odbourávají zaměření, takže je to pořád boj,“ míní Iva Švíková ze základní školy Helsinská. K zápisu, ke kterému přišlo třiaosmdesát dětí, připravili novinku. Přiřazovat čísla k obrázkům s málo početným stádem krav mohou tahem tužky na interaktivní tabuli. „Máme i hlasovací zařízení. Děti dostanou do lavice ovládání. Pak učitel pozná, kdo odpovídal správně, kdo špatně,“ představuje Švíková. Rodičům předškoláků nachystali také časopis s představením školy, z nedaleké mateřinky se byli podívat na vyučování.
„Chodí k nám hodně dětí mimo naši spádovou oblast, je to tím, že se zaměřujeme na živé jazyky. Ale všichni musíme bojovat,“ říká ředitel Základní školy Husova Petr Zamrzla. V roce 2005 měla jeho škola 880 dětí. Teď jich je 655.
Zápisem jako pohádkovým lesem prošlo čtyřiadevadesát dětí. V každé třídě je čekal úkol, kreslily, hádaly pohádky, poznávaly geometrické tvary, to vše bez rodičů. Na Maredově vrchu jim připravili i opičí dráhu. Žebřiny, lavička, nafukovací míč.
Od prosince do června tam měli klub předškoláků. Jednou měsíčně chodilo okolo třiceti dětí. „Loni jsme byli úspěšní, letos to možná bude horší,“ odhadoval ředitel v průběhu zápisu.
