Už jako osmiletý kluk začal Václav Ožana navštěvovat radiotechnický kroužek. Líbily se mu různé součástky, antény a rádia. Uchvátil ho technický sport, kterým radioamatérství je. První stanici si postavil sám v patnácti letech, kdy získal svou první koncesi. Dnes si po rádiových vlnách povídá s lidmi na různých kontinentech. Navázal spojení i s členem Jordánského královského dvora.
Proč se dorozumíváte pomocí radiostanice, když v dnešní době mobilů a internetu stačí zmáčknout klávesu a spojení je hotovo?
Odpovím vám také otázkou. Proč lidé chodí pěšky a běhají nebo jezdí na kole, a dokonce v tom soutěží? Dnes, v době automobilů a letadel. Protože je to baví. Stejně jako nás radioamatéry. Člověk, který propadne radioamatérství, má dobrý pocit z toho, že se dovolá na druhou stanu zeměkoule. Se stanicí, kterou si sám postaví a její výkon je srovnatelný s výkonem kapesní svítilny. Doslova. Jen ty dva watty výkonu nežhaví vlákno žárovky, ale budí anténu. Chce to však mít znalosti a zkušenosti, jak na to.
Můžete popsat, jak takové spojení vypadá?
Na spojení přes radiostanici musí jeden operatér vysílat a druhý si jeho výzvu ladit na vlnách pro radioamatéry. Když uslyší CQ,CQ, znamená to něco jako: jsem tady, můžete mi zavolat. Já mu odpovím W1ABC DE OK2BHS, to je můj znak, něco jako jméno mé stanice, a pak už běží spojení. Třeba GD znamená dobrý den.
Odpovídáte kolegovi hlasem, nebo mu píšete?
Tak i tak, ale hlavně používám telegrafii. Přijde mi totiž hodně akční a zajímavá. Telegrafní značku totiž slyším i ve velkém rušení, kde by mluvené slovo slyšet nebylo.
Takže morseovka ve stylu A jako akát, CHá jako chléb nám schází?
Ne. Tečky a čárky každého písmene jsem se musel naučit jako melodii. Když jdou telegrafní značky za sebou, vnímám je jako řeč. Samozřejmě jsem to musel dlouho a pečlivě trénovat. Kolegovi pak odpovídám také telegraficky.
Kolik taková radiostanice stojí?
Tak to je různé. Můžu mít malou krabičku, kterou si sám postavím za dva tisíce, nebo několikakilové nádobíčko i za dvě stě tisíc korun.
Existují mezi telegrafisty spojení, která jsou hodně ceněná?
Určitě. Jsou to například spojení na akcích, které se konají jednou za život. Třeba na olympijských hrách se koná většinou i soutěž radioamatérů. Vysílá se přímo z každého druhu sportu. Vyhrává pak ten, kdo zachytí a naváže všechna spojení.
Co třeba spojení, která se týkají vzdálenosti?
Ano, i ta jsou cenná. Když se mi podaří zatelegrafovat někam za Austrálii nebo když jsem se spojil už několikrát s expedičním týmem na Antarktidě, stojí to za uznání. S Antarktidou jsem měl štěstí, protože expedice tam nebývají pořád.
Telegrafoval jste si třeba s nějakým významným člověkem?
Telegrafoval jsem si s členem Jordánského královského dvora, který se taky věnuje radioamatérskému sportu. Španělský král je také radioamatér, tak věřím, že se mi snad někdy podaří navázat spojení i s ním.
Jak bere rodina váš koníček?
Radioamatérství se neobejde bez velké podpory a pochopení rodiny, protože je to koníček, který je prodělečný. Osobně mám to štěstí, že manželka mou již bezmála dvaatřicetiletou vášeň toleruje. Pokračovatelem se stal můj syn Honza s vlastní značkou OK5JAN. Musím se pochlubit i tím, že syn získal svou první koncesi naprosto výjimečně jako nejmladší operátor v zemi v necelých devíti letech.
Můžete čtenáře Sedmičky pozdravit radioamatérským pozdravem?
Zdravím čtenáře Sedmičky a kolegy nejen z karvinského radioklubu. 73! GL OK2BHS.
