Takové výjevy najdou návštěvníci kostela svatého Jana Křtitele. Možná ukazují peklo či tajnou cestu k pokladu. Nebo jsou jen žertíkem dávného mistra malíře. Legenda o nestvůrách z kostelních stěn se už stovky let šeptem vypráví v hradeckých uličkách.
„Záhadné malby v okenních špaletách a vítězném oblouku vznikly pravděpodobně ve čtrnáctém století. Tím by se jednalo o nejstarší kostelní výmalbu na celém Jindřichohradecku,“ přibližuje ředitel Muzea Jindřichohradecka Jaroslav Pikal.
Podle něj se bizarní výjevy od svatého Jana vymykají pravidlům výzdoby středověkých kostelů. „Existují svatostánky, kde jsou k vidění motivy pekla. Ty měly sloužit jako varování hříšníkům. Naše malby jsou ale jiné,“ dodává Pikal.
Objasnit záhadu gotických fresek se pokoušely už desítky historiků i záhadologů. Žádný z nich si však nemůže být jistý tím, jaké poselství příšerky nesou.
První vysvětlení vypráví, že obrazy jsou spojené s jihočeskými kacířskými sektami. „Je pravděpodobné, že do jižních Čech unikla část francouzských kacířů,“ vypráví autor Toulek českým tajemnem Aleš Česal. Uvažuje, že mohl kostel sloužit jen uzavřené skupině lidi.
Pikal s jeho teorií nesouhlasí. „Tak to nebylo. Kacíři se sem před pronásledováním uchylovali, ale za tyto malby nemohou,“ tvrdí.
Ani lidmi oblíbené teorie o nadpřirozených bytostech ředitel muzea neuznává. „Jistě, že se tu našel bezpočet takových, kteří se fresky snažili objasnit právě skrze nadpřirozeno. To jsou podle mě ale jen lidé, kteří se chtějí proslavit,“ soudí s úsměvem.
Skutečná pravda o kostelní výzdobě je podle Pikala jednodušší. Autory maleb v okenních obloucích pravděpodobně inspirovaly středověké bestiáře. Umělec prý na zdech vyobrazil pověsti, vyprávěné o exotických zemích.
