Tak trochu jiná svatba

Kdysi jsem se ocitl na kamarádově svatbě. Obřad se konal v sále olomoucké radnice, hudba hrála svatební pochod a houslista loudil smyčcem tklivé tóny. Vypadalo to na úplně obyčejnou svatbu, která se rychlým tempem dostala až ke své stěžejní pasáži, o níž všichni tuší, že dopadne podle představ, osazenstvo sálu se ale přesto nikdy nezbaví nutkavého napětí.

I teď se zdálo, že vše bude jako obvykle. Nevěsta i ženich odpověděli na otázku, zda si dobrovolně berou svůj protějšek, kladně. Po ženichově nesmělém „ANO“ se oddávající na ženicha podíval a vybafl : „Prosím?!“ Ženich, který si užuž myslel, že má zdánlivě triviální, ale přesto na psychiku velmi náročnou část obřadu z krku, sebou překvapeně trhl a jeho následná repetice slova „ANO!!!“ nejspíš dolehla až před kašnu na náměstí. Všichni se rozesmáli a obřad nabral mnohem veselejší odstín než desítky jiných s monotónně čtenými projevy. Muži, který oddával a celý obřad naopak hovořil svižně a zajímavě, zahrály šibalské ohníčky v očích. Bylo vidět, že si svou roli užívá.

Oddávající se jmenoval David Hrbek. Znal jsem ho z divadelních představení a i v dalších letech ho člověk potkával tam, kde se strhlo něco neotřelého. Když se Hrbek vypravil dělat rozhovor se světoznámou písničkářkou Suzanne Vega, zastihl ji v prachmizerné náladě. Přesto showbyznysová ikona po chvíli poznala, že jeho otázky jsou zasvěcené, a nakonec se spřátelili. Písničkářku pak zpovídal Hrbek ve svých pořadech se stejnou samozřejmostí a noblesou, s jakou kdysi vedl svatební obřad.

Jaké to je, když se David Hrbek dostane na druhou stranu barikády a sám odkryje zajímavé střípky svého života, si můžete přečíst v rozhovoru s ním v rubrice Vaše téma.