Talent na něco může dřímat v každém z nás

Ostravský fotograf Boris Renner je správný týpek. Ještě před sedmi lety mu byla hlavní obživou jeho a manželčina agentura, která vyhledávala děti do reklamy. Když usoudili, že se jim nelíbí snímky jejich dvorní fotografy, řekli si, že to zkusí raději sami. Koupili si proto zrcadlovku a začali. Žena s dětmi. Boris si ve volných chvílích vzal foťák, bloumal jen tak ulicemi a cvakal.

Předtím nikdy nefotil, stejně tak nikdo v jeho rodině k tomu neměl vztah. Ani z předchozích generací. Nicméně dnes po sedmi letech je z něj uznávaný fotograf, který se zaměřuje především na ostravský průmysl. Pětitisícový náklad jeho poslední knihy se za pár měsíců kompletně rozebral. Zároveň ho začalo focení i živit.

Zvláštní, možná si řeknete, kde se to v něm vzalo? Vždyť to neměl po kom zdědit. Inu, jak se zdá, všechno dědit nemusíme. Některé skryté talenty v nás mohou záhadně dřímat, ani o tom nevíme. Z toho vyplývá jedna věc - nikdy nemůžeme vědět, zda činnost, o které si myslíme, že na ni nemáme, nás nemůže katapultovat v životě zcela někam jinam.

Podobně jako Renner. Prostě to zkusil a vyšlo to. Ale to může každý z nás. A není důležité, abyste v tom byli nutně úspěšní. Stačí, když vás to bude bavit. Minimálně jako koníček po práci. Ale třeba onou pravidelností se časem dopracujete k tomu, že ostatní o vás řeknou, že máte talent.

Zkrátka někdo se s talentem pro něco v tomto životě už narodí. A někdo jiný na něm musí zase zapracovat.

Ale ve finále to může vyjít nastejno, ne-li lépe pro toho, kdo si ho musel zasloužit. Ne nadarmo se říká, že když člověk něco získá jen tak, neváží si toho. Někdy si stačí uvědomit, že nic není zadarmo. Že i to, co jste dostali, jak se říká, od Boha, jste si stejně museli odpracovat.