Talentovaný obránce míří do NHL

Devatenáctiletý hokejový obránce Michal Jordán udělal další krok k vytčené metě jménem NHL. Po tříletém působení v kanadských týmech v zámořské juniorské soutěži podepsal tříletý nováčkovský kontrakt s klubem Carolina Hurricanes, který ho získal před dvěma lety ve čtvrtém kole draftu.

Do zámoří jste odešel už v šestnácti letech. Nebylo to příliš brzo? Naskytla se mi možnost, tak jsem ji využil. S odstupem času si myslím, že to byla nejlepší možná volba.

Co vám tři roky v Americe daly? Osamostatnil jsem se, naučil se anglicky a zjistil jsem, jak to tady chodí. Už nebyli nablízku rodiče a s každou situací jsem se musel vypořádat sám.

A po hokejové stránce? Rozdíl mezi českým a kanadským hokejem je velký. A podmínky jsou také rozdílné. Na juniorskou ligu chodí v zámoří víc lidí, než na českou extraligu dospělých. V Kanadě jsou v mužstvu na každý post tři čtyři hráči, kteří bojují o místo v sestavě, takže konkurence je obrovská. Pokud trenéři vidí, že někdo nepracuje naplno, lehce ho nahradí.

Začátky tedy asi byly těžké. Bylo to hodně tvrdé. Dávali mi najevo, že jsem z Evropy, že beru místo místním hráčům. Každý se s tím musí poprat a vyrovnat. Najednou jsem nemohl vyvážet puky z vlastní třetiny jako doma. Začínal jsem na pozici šestého až sedmého beka a trenéři po mně chtěli, abych hrál dobře v obranném pásmu a jen vyhazoval puky o mantinel. Když mě vyměnili do Plymouthu, nový trenér už mi dal úkol, abych podporoval útok. Je to tedy i o štěstí. V každém týmu se k Evropanům chovají jinak.

Liší se zásadně tréninkové metody českých a kanadských koučů? Zdá se mi, že trenéři v zámoří se pořád chtějí vzdělávat a vstřebávat nové trendy, protože chápou, že hokej se stále vyvíjí. Nechci se nikoho v Česku dotknout, ale připadá mi, že řada koučů se tu spokojila s tím, co už umějí a znají.

Po sezoně jste podepsal tříletou smlouvu s celkem NHL Carolina Hurricanes. Už za pár měsíců se vám může splnit sen a zahrajete si nejslavnější hokejovou soutěž světa. Myslím, že jsem na správné cestě, ale musím jít po stupíncích. Byl jsem draftovaný, vybojoval jsem si smlouvu, ale ten třetí krok bude asi nejtěžší. Věřím, že ho zvládnu a jednou budu hrát v NHL.

Předtím vás ale čeká boj o místo ve farmářském týmu. Konkurence je tam obrovská. O tom jsem se přesvědčil, když jsem letošní sezonu dohrával v týmu Albany v AHL. Musím na sobě hodně pracovat, abych si vybudoval místo v kádru a od této sezony se odrazil dál.

Na jedné straně se vám daří rozvíjet individuální kariéru, na druhé stojí neúspěchy v mládežnických reprezentacích. Například na posledním světovém šampionátu dvacítek. Je to vždycky o jednom zápase. V posledních letech ho vždycky prohrajeme a skončíme před branami semifinále. Asi to je o sebevědomí. To nám schází.

Co pro vás znamená reprezentace? Budete se chtít probojovat i do mužského áčka? Samozřejmě, je to další výzva. Reprezentovat svou zemi je největší pocta a pro mě to byla vždycky čest.

Odcházel jste do zámoří v šestnácti letech. Jak jste skloubil sport se školou? Je to velmi těžké. Studuji ve Zlíně sportovní gymnázium, kde mi vyšli vstříc. Mám individuální studijní plán. Za čtyři měsíce, kdy jsem doma, zvládnu školní půlrok. Vím, že někteří kluci s tím mají velké problémy a museli přerušit studium nebo hledat jinou školu.

Jak jste v zámoří trávil volný čas? Moc jsem ho neměl. Ráno jsem vyrazil na trénink a domů jsem přijel kolem půl páté odpoledne. Většinou jsem se podíval na internet na zprávy, najedl se, mrkl se v televizi na nějaký zápas NHL a šel spát.

Sledujete dění v české extralize a výkony zlínských mužstev? Určitě. Sledoval jsem na internetu extraligové zápasy i juniorský tým, kde mám spoustu kamarádů. Moc jsem jim přál titul a jsem rád, že ho získali.

Když napíšete do internetového vyhledávače svoje jméno, vyskočí odkazy na basketbalovou hvězdu Michaela Jordana. Co na to říkají vaši spoluhráči? Je to úsměvné. Příští rok se farma Caroliny přesouvá z Albany do Charlotte, kde hrají basketbalisté Bobcats a ty vlastní Michael Jordan. Kluci to samozřejmě probírali a dobírali si mě, že můžu v klidu parkovat na jeho místě.