Taťulda, Hurvajz, Mánička a bábinka vznikali i v Hošticích

Ivan Moravec byl v letech 1975 až 1985 členem Divadla Spejbla a Hurvínka, které letos slaví osmdesát let. Jeho „dítětem“ je bábinka Kateřina.

Spoustu let vyráběl loutky i dekorace. Dnes stroje a nářadí v dílně jednašedesátiletého Ivana Moravce zahálejí.
Původním povoláním umělecký řezbář vyměnil na začátku loňského roku vůni dřeva za starostování v Hošticích. V čele slavné vesnice, kterou atakují fanoušci Troškovy trilogie, prý nikdo stát nechtěl. „Na práci pro Divadlo Spejbla a Hurvínka nejde zapomenout. Dělat pod touhle značkou bylo moje životní naplnění. Potlesk jsme zažívali po celém světě, takový, že při něm šel člověku mráz po zádech,“ vzpomíná Moravec.
V divadle dělal všechno. „K představení Hurvínkova cesta do Tramtárie jsem připravil celou výpravu. Loutky i dekorace. Když bylo třeba, vodil jsem Žeryka. Hlas mu ale dával Miroslav Černý,“ vypráví. V cizině většinou představení prokládali klaunskými čísly, aby se malí diváci seznámili s loutkami, viděli a užili si všeho, co marionety dovedou.
„Jisté je, že největší úspěch mělo vždycky Hurvínkovo zakoulení bulvami, doprovázené jeho typickým: cha cha. Na celém světě jsou děti stejné. Vědí, o čem se hraje, protože všude existují problémy mezi otcem a synem,“ poznamenává řezbář. Nejhorší zážitek pro loutkoherce byl při zájezdu do východního Německa. Přímo na turné shořel autobus i se všemi dřevěnými protagonisty. „Byly tam loutky i kulisy ke hře Hurvínek mezi broučky. Všechno jsme museli znovu vyrobit, abychom do měsíce pokračovali v zájezdových představeních,“ líčí.
Dřevěné celebrity nestárnou ani neumírají. Taťulda Spejbl letos slaví devadesátiny, Hurvajzovi je jen o šest let méně. Spejbla vyřezal Karel Nosek, Hurvínka Gustav Nosek. Ten v roce 1930 vytvořil i Máničku se Žerykem.
Nejmladší ze všech je devětatřicetiletá bábinka, paní Kateřina. Na návrh Zdeňka Juřeny ji vyrobil právě Ivan Moravec. O počtu loutek, které za léta vyřezal, si nevede žádnou evidenci. „Řekl bych, že jsem jich nejvíc vyrobil v sedmdesátých letech. Jen Spejblů a Hurvínků bylo na dvacet párů. Ale vzniklo mnoho dalších postav, které vystupovaly v divadelních hrách. Černokněžníci, draci, koně, ptáci, motýli, strašidýlka,“ vzpomíná řezbář, na kterého se po odchodu od Spejbla a Hurvínka obracely i další divadelní scény.
Těla nejpopulárnějších loutek mají tři velikosti, jsou z dokonale vyschlého lipového dřeva, oči mají z bukového. „Ostatní doplňky jsem dotvářel z polystyrénu, molitanu nebo jsem tvarově přizpůsobil různé věci z umělé hmoty,“ doplňuje Moravec.
Vyrobit marionetu i s kostýmem mu trvá deset až čtrnáct dní. Její cena je kolem patnácti tisíc korun. Hodnota loutek Divadla S+H je ale daleko větší. Výrobce marionet musí být všeuměl. Kromě řezbáře i krejčí a vlásenkář.
„V dobách profesora Skupy měl Hurvínek modré kalhoty a zelené kšandy. Začátkem sedmdesátých let dostal šedivé kraťasy a bordové kšandy. Jeho oblečení jsem musel přizpůsobovat herecké roli, takže v šatníku měl sportovní ústroj nebo třeba i rifle,“ říká řezbář.
S Hurvínkem se poprvé setkal asi v osmi letech jako žáček při školním představení. Hra se tehdy jmenovala Hurvínek a vlaštovka a Hurvínek v ní na papírové vlaštovce letěl do pohádky.
„Okamžitě jsem si loutky zamiloval. Asi to bylo osudové, že jsem s nimi byl později celoživotně spojený,“ vzpomíná Ivan Moravec.
Než se na začátku roku 2009 stal starostou Hoštic, vyráběl ročně až čtyřicet loutek. Teď je dělá jen příležitostně. Naposledy pro strakonický loutkářský soubor Radost na přehlídku Skupovy Strakonice. Ivana Moravce si stále „drží v záloze“ ředitelka Divadla S+H Helena Štáchová.
„Vím, že má moc práce se starostováním, ale myslím, že mu zavoláme. Řezbářů, jako je on, ubývá, protože je stále méně divadel, která by používala řezbované loutky, takže se v profesi neuživí,“ říká Štáchová.
Na loutkách Spejbla a Hurvínka se už nic nezmění. Převléknou jim jen kostým podle toho, kam je příběhy zavedou. „Těžko může Spejbl zůstat ve fraku ve hře Baron Prášil nebo Hurvínek v šatech, když se jde koupat. Jejich kouzlo ale přesto zůstává v tom, jací jsou,“ poznamenává Helena Štáchová.
Nevylučuje, že se slavné loutky objeví v nejbližší době i v Písku, i když poptávka po představeních Divadla S+H je velká. „Na zájezdy vyjíždíme stále, chceme, aby nás vidělo co nejvíc dětí, záleží ale na scéně a parametrech jeviště, kam nás pozvou a jestli budou mít trpělivost čekat na volný termín,“ dodává a připomíná, že Písek miluje.
A jaký byl osud původních Skupových loutek Spejbla a Hurvínka? Nejsou uložené v depozitáři divadla S+H, ale v Muzeu loutek v Moskvě.
Profesor Josef Skupa byl velkým přítelem loutkáře Sergeje Obrazcova a své loutky mu věnoval.