Jako mladík z Jilemnice toužil po angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Osud sice nakonec Stanislava Zindulku odvál jinam, známý herec ale na svůj rodný kraj nezapomněl. Stal se tváří charitativní Nadace Euronisa a při té příležitosti po nějaké době opět přijel do Liberce. A svůj sen o Šaldově divadle si nakonec splnil taky.
Poprvé jste Nadaci Euronisa podpořil před šesti lety. Honorářem, který jste získal za své hostování v Divadle F. X. Šaldy. Co vás k tomu přimělo?
To už je tak dlouho? No vidíte, na to jsem úplně zapomněl. Pro mě je to záležitost lokálního patriotismu. K Liberci mám pěkný vztah už od svých studentských let. Často jsem chodil do Šaldova divadla, měl jsem v Liberci bráchu a příbuzné. Moc se mi líbila také zdejší zoologická zahrada.
Charitativní akce podporujete docela často. Proč?
Bez nějakého nabubřelého povídání bych řekl, že to je tak trochu povinnost každého, kdo vydělá víc než jenom na základní živobytí. Poměrně často proto jezdím do dětských domovů, a vůbec se snažím pomoci tam, kde to jen trochu jde. Ale o tom snad ani nemusím mluvit. Je to tak v pořádku. Spíš se zlobím na lidi s horentními příjmy, které nikdy nic podobného ani nenapadne. Mají tolik peněz, že je to nakonec zkazí.
Čím to, že jste zvolil právě libereckou nadaci?
Abych se přiznal, nemám příliš čas charitativní projekty sledovat. Moc se mi ale líbí akce, které nadace pořádá s různými výtvarníky. Jsou nápadité a určitě mají svůj smysl. Člověk si jenom musí pohlídat, že je vše v pořádku. Zkušenosti s některými nadacemi totiž nebývají nejlepší. To ale není případ mé spolupráce s Nadací Euronisa.
O svém vztahu k Liberci jste se už zmínil. Jakou roli v tom hrálo divadlo F. X. Šaldy?
Velkou. Po angažmá v Šaldově divadle jsem jako mladík toužil. Psal se rok 1955 a já měl čerstvě po škole. Ve sboru na mě ale nezbylo místo, a nakonec jsem chytil svou šanci v Hradci Králové. Pak jsem se na delší čas vzdálil. Učil v Brně, ale na Liberec jsem nikdy nezapomněl. Když jsem totiž přišel do Prahy a dostal několik nabídek mimopražských divadel na hostování, bez váhání jsem si vybral Šaldovo divadlo, a konečně se do té krásné budovy dostal jako herec. Během prvního hostování jsem hrál v Maryše, v tom druhém pak v Lucerně. A to mi dělalo moc dobře.
V Libereckém kraji jste se ale v poslední době ocitl i díky televizní komedii Šejk, která se natáčela v Lázních Kundratice. Hrajete v ní otce Jaroslava Duška. Jak se vám líbilo v okolí Osečné?
Natáčení bylo velice příjemné. V Lázních Kundratice je nádherné prostředí a ochotní lidé.
Do kin, i těch libereckých, přišel v těchto dnech film Václava Havla Odcházení. Jaké to je, když je vaším režisérem bývalý prezident?
Naprosto úžasný. Václav Havel byl totiž nejen vynikající prezident, ale také velmi zajímavý režisér. Všichni ho poslouchali na slovo. Jeho slova byla totiž naprosto přesná. To by ale bylo na dlouhé vyprávění. V poslední době jsem byl totiž hned na několika premiérách. Znám tedy ohlasy diváků i ten hon na Havla ze strany kritiků. Rád bych to proto uvedl na pravou míru. Ten film je totiž mimořádně kvalitní. Samozřejmě. Není to žádný lidový film. Chápu proto, že televizní čumil Odcházení neocení.
