Je úterý 10. srpna odpoledne. Letní plovárna v Budějovicích je zhruba z poloviny zaplněná převážně rodinami s dětmi. Mířím k čtyřproudé skluzavce, největšímu lákadlu nového areálu.
1. Skluzavka
Je to nejatraktivnější, ale zároveň nejproblematičtější místo v celém areálu. Děti jezdí rychle za sebou, z dojezdového bazénku nestíhají vylézt a hned za nimi dopadají další. Během odpoledne jsem několikrát svědkem toho, že si skočí skoro na hlavu.
„Mají tam vůbec nějaký semafor, který by je pouštěl?“ baví se kousek ode mě starší pár. Protože jsem tobogan před chvílí zkoušel, vím, že na něm žádný semafor není.
Na tabuli před vstupem na skluzavku je pouze napsáno: Dbejte pokynů plavčíka. Ten má nahoře červenou plastovou židličku. Za celé odpoledne však na ní seděl jen jednou na dvě minuty. „Ale tobogan hlídají. Minule jsem jel po kolenou a pak mě napomínali. Stojí naproti na budově a občas tam dojdou,“ tvrdí šestnáctiletý Václav Bendík.
Procházím se přímo pod dojezdem skluzavky. Nikdo mě nenapomíná. Navíc chybí jasné oddělení, kam z kraje bazénu lidé smějí a kam ne. Děti často plavou kousek od dopadajících jezdců. Například letní plovárna v Hluboké nad Vltavou má kolem dojezdu toboganu jasné oddělení provazem s bójkami, odkud vede jen cesta ven z vody. Podle instrukcí nesmějí na skluzavku samotné děti do deseti let a plavci s hodinkami nebo klíčkem od skříňky. Za celé odpoledne tyto dva zákazy návštěvníci porušovali.
2. Děti
„Děti, které umějí trochu plavat, nemohou tuto dovednost na bazénech rozvíjet. Smějí totiž být pouze v malém bazénku, který je jim do půlky stehen, nebo v brouzdališti. Z velkého je plavčíci vykazují i s rodiči,“ psala Sedmičce Jitka Erbenová.
V tomto ohledu se situace změnila k lepšímu. Na březích jsou cedule, které vyhrazují část pro neplavce s nafukovacími ramínky nebo kruhem. Pětiletá Barbora Bočkayová už umí plavat obstojně. Z velkého bazénu ji nikdo nevyhání. A to ani v případě, když nemá na rukou nafukovací rukávky. Musí ji ale hlídat někdo dospělý. „Moc mě to tu baví,“ pochvaluje si Barbora. Když se plaváním unaví, vymění velký bazén za malý a užívá si dál.
3. Další atrakce
Kromě skluzavky nabízí plovárna ještě další vodní atrakce. Divokou řeku, chrliče vody, vodní ježky a fontánku. V tomhle ohledu není jediný problém.
„Trochu mě zklamalo, že za celé odpoledne žádnou z atrakcí nepouštěli,“ říká osmadvacetiletá Kateřina Černá, která navštívila plovárnu v červenci několik dní po otevření. Podobnou zkušenost prý zaznamenala i její kolegyně z práce. O měsíc později vše funguje. Atrakce chvíli běží a pak chvíli ne. To je běžné v každém podobném zařízení.
4. Voda u sprch
Při cestě k bazénu musím projít pod sprchami, kde se opláchnu. Voda v brodítkách je ale špinavá s kusy trávy a listí. Za celé odpoledne se to nezměnilo a bazénky nikdo vyčistit nepřišel.
5. Toalety
„WC bylo šílené. Všude se celé odpoledne válely mokré a znečištěné toaleťáky a nečistoty. Neviděla jsem zde nikoho, kdo by to uklidil nebo vytřel,“ popisovala stav na toaletách v červenci jedna ze čtenářek.
Podobnou zkušenost jsem o měsíc později nezaznamenal. Po celé odpoledne nikdo záchody nevytřel, zároveň ale nebyly výrazně znečištěné. Situace by byla pravděpodobně jiná, pokud by na plovárně byly dva tisíce lidí jako v době veder.
6. Plavčíci
Podle ohlasů čtenářů měli být plavčíci arogantní, až agresivní. Protože jsem neporušoval pravidla, neměl jsem s plavčíky žádný konflikt. Byli tam tři a povětšinou posedávali na svém stanovišti. Když už se vydali napomenout neposlušné návštěvníky, jednali slušně, na nikoho nekřičeli.
7. Parkování
Sehnat místo na parkování je u plovárny problém. Pokud má člověk štěstí, může zaparkovat přímo u areálu. Podle předpisů tam ale smí stát zadarmo jen dvě hodiny. Jinak musí vyhledat místo na placeném parkovišti v centru. Když je na plovárně plno, nestačí často ani kolostavy pro cyklisty.
