Test kaváren: U Hladové zdi servírují vynikající kávu

Z americké farmy až na skotskou vysočinu s čerstvým držitelem titulu Kavárna roku 2010. Café Lounge na Újezdu.

Elegantní pokojík v Plaské ulici otevírá už o půl osmé. Hosté si tak už od rána vychutnávají teplé croissanty, vajíčka, tousty, palačinky, pikantní párky a samozřejmě kávu. Předehřáté šálky tam nosí na stříbrném podnose.

„Jeden cukr bílý, jeden hnědý, sklenička mléka i vody a domácí sušenka. Nenapadá mě lepší způsob servírování,“ zkoumá kávu barista Zdeněk Smrčka z Kávového klubu.

Espresso je malé a silné. „Příjemná kyselinka, v dochuti cítím hořkou čokoládu,“ vychutnává si barista. Kávu servíruje obsluha i s příběhem, každý týden jiným. Tentokrát se káva vaří ze zásob středoamerického El Salvadoru. Zrno sklízel farmář Abel Recinos loni v únoru.

V chuti má mít „tóny citrusů a exotického ovoce, jiskrnou kyselinku a v dochuti surové kakao“. Popis, který by host očekával spíše ve vinotéce než v kavárně.

Dobré zvuky, dobrá káva

Cappuccino má lesklou, hladkou pěnu z mléka, která se jen tak v kavárnách nevídává. „Když je pěna dobře našlehaná, máte v ústech příjemně sametový pocit,“ říká Smrčka.

Jedinou výtku má k popisu cappuccina v nabídce. Nedělá se ze třetiny espressa, třetiny pěny a třetiny mléka, ale třicet mililitrů espressa se doplní do jedna a půl deci napěněným mlékem.

U baru to cinká, hrčí, šumí. Kdo chce vidět na přípravu kávy, měl by se posadit co nejblíže. „Dobrou kávu poznáte už podle zvuků, které jsou slyšet okolo stroje,“ míní Smrčka.

Větší klid mají hosté v druhé části kavárny, kde se nezřídka pořádají pracovní snídaně. V kavárně se nekouří a malí hosté musejí být hodní, zato mají na výběr ze tří dětských sedátek ke stolu. Espresso, whisky, smetana a třtinový cukr. Servíruje se irská káva. Nejedná se o žádný prefabrikát zalitý filtrovanou kávou, přesto je to největší zklamání naší objednávky. „Je sice lepší, než dostanete ve většině podniků, přesto není, jak by měla být,“ říká barista.

Zážitek s ohněm

Kávy jsou asi tři deci, o třetinu více než má být. A právě množství jí ubírá na síle a sladkosti. Smetana je navíc řídká, a tak si host nevychutná speciální efekt irské kávy.

„Správně totiž nasává shora studenou krémovou smetanu a zespodu irskou whisky se sladkou horkou kávou a teprve v ústech se mu promíchá v dokonalou chuť,“ poznamenává barista Smrčka.

Na závěr přichází zážitek s ohněm. Přímo před hostem servírka připravuje Vacuum pot. Takovýmto způsobem připravoval kávu skotský inženýr Robert Napier roku 1840.

Dvě nad sebou zavěšené baňky propojuje skleněná trubice. V dolní zahřívá vodu hořící kahan, až voda začne vřít, pára vytlačí zbylou vodu trubkou do horní baňky, kam se přidá mletá káva.

Chvilku probublává. Poté, co kahan zhasne, dolů stéká káva, o které odborníci říkají, že „stejně voní jako chutná“. Voní a chutná i v Café Lounge.