Vesničky s horskou atmosférou a na druhé straně profesionální lyžařské středisko v rakouském stylu. Vše jen pár kilometrů od Tábora. Kam vyrazit v okolí na sjezdovky, kde se pobaví rodiny s dětmi a kde i náročnější lyžaři, testovala Sedmička minulý týden.
Horní Kouty – Radvánov
Už přes třicet let fungují lyžařské vleky Horní Kouty – Radvánov. Místní pomu i dětský vlek se záchytným lanem mohli lidé z občanského sdružení Svazu tělovýchovných služeb letos s klidem spustit. Sněhu je dost. Sezona trvá už přes čtyřicet dní.
Sjezdovka, která vede podél lesa, je vhodná spíš pro začátečníky, rodiny s dětmi nebo ty, kdo si chtějí vyzkoušet poprvé snowboard. Sníh je tu pouze přírodní.
Auto lze nechat zadarmo na parkovišti, odtud to je k vlekům zhruba dvě stě metrů.
Devět jízd stojí sto korun, pět jízd pětapadesát. Za dětský vlek rodiče lyžařů do patnácti let neplatí nic.
Ve všední den je otevřeno odpoledne od jedné do pěti, od pátku do neděle spouští vlek v devět ráno. Večerní lyžování na Radvánově nemají.
„Není tu osvětlení,“ vysvětluje Miroslav Grunt z místního sdružení. Do budoucna by prý rádi pořídili i sněžná děla. „Tedy pokud se bude dařit jako letos,“ dodává.
Toalety i občerstvení jsou přímo pod sjezdovkou. Zdejší dřevěná chata nabízí útulné posezení, i když ve stylu horských chaloupek před dvaceti lety. K čaji, kávě, limonádě, pivu nebo tvrdému alkoholu tu uvaří párek – první pomoc pro hladové. K pár stolkům si je od okénka musí lyžaři donést sami.
Radvánov má rodinnou atmosféru jak na svahu, tak v hospůdce. „Jezdíme sem léta. Ceny tu odpovídají kvalitě. Odpoledne tak na hodinku na dvě si zalyžovat je ideální. Není tu přitom přelidněno,“ chválí si Rudolf Chudoba ze Sezimova Ústí. Zná i ostatní sjezdovky v okolí. Radvánov mu ale vyhovuje nejvíc.
Monínec
Cesta Sedmičky pokračovala ten samý den do Jetřichovic, do areálu Monínce. Návod, jak vytvořit středisko v alpském stylu v malé české vesnici, by mohli zájemci hledat právě tam. Už při příjezdu vítají lyžaře barevné reklamy, domky v okolí lanovky jsou nasvícené žárovičkami, z amplionů vyhrává rádio.
Na dvou velkých parkovištích vedle lanovky stojí auta zdarma. Čtyřsedačka a většina zázemí pro lyžaře tu vznikla loni. Je nejdelším z vleků na Táborsku a uspokojí i náročnější. Lyžaři můžou využít i menší dvojkotvu na vršku kopce. Hodně se tu vyřádí děti. Ve spodní části mají vlastní park a školičku, vybrat si mohou také vlek v horní části sjezdovek.
Přímo u vleku je i lyžařský servis nebo prodejna sportovního oblečení. Půjčit si vybavení na místě není problém. Na den tu za půjčení lyží, bot i hůlek zaplatí dospělý dohromady 250 korun. Najmout si lze i odborníka – instruktora.
„Podmínky jsou výborné, máme přes jeden a půl metru sněhu. Nespoléháme na přírodní sníh, zasněžujeme technickým, už když je kolem dvou stupňů pod nulou,“ vysvětluje Jaroslav Krejčí mladší, jeden z těch, kteří mají areál na starosti.
Jezdí tu nepřetržitě od devíti do čtyř hodin odpoledne. Za den zaplatí dospělí 490 korun, děti 350 korun. Funguje i večerní lyžování od šesti do devíti hodin, stojí 220 korun pro dospělé, pro děti 160 korun. Jízdenky ale mohou lyžaři také koupit časové, třeba na hodinu nebo na tři.
Potkat na Monínci lyžaře z Prahy, Benešova, ale ani z Budějovic není problém. „Zrovna na večer tu nejsou fronty, ale když jsme sem jeli o víkendu, vzdali jsme to. Bývá tu hrozně lidí,“ popisuje snowboardistka Jana Doležalová. Středisko je podle ní profesionální, i když samozřejmě kvalita něco stojí.
Kdo si chce odpočinout, může posedět na terase nebo v restauraci uvnitř. U samoobslužného pultu je výběr z teplých jídel, salátů, zákusků, teplého i studeného pití. Svíčková i italské těstoviny tu stojí do sta korun.
Pokud si lyžaři z Táborska chtějí navodit atmosféru moderního centra nebo rakouské zimní dovolené, je Monínec ideální.
Hůrka Osvětlený vlek v kopcích na Jistebnicku je večer vidět třeba ze sídliště Nad Lužnicí. Srovnávat Hůrku a Monínec ale téměř nelze. O vlek se starají lidé z občanského sdružení a stejně jako na Radvánově je tu vidět snaha nadšenců, nikoli velký komerční tah. I vlek na Hůrce má svoji tradici.
Jezdí sem děti s rodiči. Sjezdovku, která je nejkratší z porovnávaných, pokrývá přírodní sníh. Ve všední dny jezdí poma odpoledne, pro všechny za sedmdesát korun. O víkendu se začíná v devět ráno. Za dopoledne zaplatí lyžaři padesát korun, za odpoledne sedmdesát. Večerní lyžování každý den vyjde na sto korun. „Večer přijde okolo dvaceti lidí, přes den mám většinou plné ruce práce, lyžují tu děti, školy,“ říká Miloslav Šich, člen místního lyžařského klubu.
Parkoviště je pár metrů od vleku. Lyžaři si při hygieně musí vystačit s dřevěnou kadibudkou. Na zahřátí je třeba vzít si vlastní zásoby.
Přírodní ráz Hůrky má kouzlo zvlášť při večerním lyžování a je určený těm, kteří se nebojí pro zábavu obětovat trochu toho pohodlí.
Na všech těchto sjezdovkách se podle odhadů bude jezdit nejméně do konce února. Monínec plánuje sezonu do Velikonoc.
