Sedí se vám pohodlně? Zapněte si bezpečnostní pásy, čeká nás divoká jízda. Ve třech bourácích, které jejich majitelům ostatní závidějí.
Sporťák pro psa
Ten stříbrný kombík vypadá obyčejně. Od Lexuse Jana Průšy by nikdo nečekal armádu pod kapotou. Tři, dva, jedna start. Za necelých osm vteřin ukazuje ručička tachometru stovku.
„Už se mi několikrát stalo, že si kamarádi přisedli a netušili, co tohle auto dovede. Skoro abych rozdával pytlíky,“ usmívá se spokojený majitel, kterému nenápadnost vozu vyhovuje. „Policajti mě, na rozdíl od jiných sporťáků, ani nezbystří,“ myslí si.
Lexus IS 300 SportCross je jeden ze dvou v Česku, výrobní cena sahá k milionu sedmi stům tisícům. Průša jej sehnal pětkrát levněji na webu německého autobazaru, a to paradoxně v době, kdy se zotavoval po vážné bouračce.
„Slibovali mi tenkrát nejméně půl roku na ARU, nakonec jsem byl za dva týdny doma,“ vzpomíná.
Hnacím motorem hojení mu ale nebyla jen koupě auta, o kterém snil odmala, pomáhalo mu i štěně huskyho Ice. Ten má v autě stálé reservé v kufru. „Lexus, to je zkrátka sporťák pro lidi se psem,“ vtipkuje Průša.
Se synem se ráda sveze i Průšova maminka. „Až si tohle přečte, ta mi dá. Doteď si myslí, že jezdím v normálním autě,“ tvrdí sedmadvacetiletý muž.
Přece jen ale existuje vůz, za který by stříbrného Lexuse vyměnil. „Na autech mě neláká tolik rychlost jako síla. Tu pro mě zosobňuje žlutý Hummer,“ říká a s nadsázkou dodává, že pořádný chlap musí mít přece pořádné auto.
Z autobusu do limuzíny
Zhruba před půl rokem vplula na táborské silnice šestimetrová loď. Je to anglický Rolls Royce Silver Shadow. Řidiči se za ním otáčejí víc, než na jaře za první slečnou v minisukni.
„Staly se už kvůli němu dvě bouračky. Pán na něm zůstal viset očima a napálil to do auta před sebou,“ popisuje Milan Koubek z Tábora, pětadvacetiletý majitel stylové limuzíny.
Vždycky si přál výjimečné auto. Tíhl k veteránům, a když narazil v nabídce na bílý Rolls Royce, jel se na něj hned podívat.
„Nikdo mi nevěřil, že zrovna já mám o něj zájem. Dokonce jsem se setkal s arogancí prodejců. Divili se, že jsem přijel škodou 120 na plyn, a chci tohle. Původní majitel nakonec po skončení smlouvy s bazarem auto odvezl, já stál hned za rohem, a vůz koupil.“
Auto vyrobené v roce 1979 v Anglii vozilo podle Koubka královnu matku. Potom brázdilo kalifornské pobřeží zase s jiným anglickým šlechticem.
„Nemám přímé důkazy, ale dost informací to potvrzuje. Při opravě jsem našel pod podlahou i zapadlé americké mince,“ líčí majitel.
Na starém kontinentu je zřejmě jediným, kdo vlastní tuhle speciálně upravenou limuzínu v pojízdném stavu. Cestující sedí za řidičem jako v obýváku, po ruce mají telefon i bar s vychlazeným pitím a hoví si v kožených sedačkách.
„Ve své době bylo už vybavené třeba klimatizací a stahovacími okny. Nepodařilo se mi vypátrat, že s touhle verzí v Evropě ještě někdo jezdí. Jeden exemplář je údajně v Nizozemsku. Další dva, ale už totální vraky, jsem našel na internetu. Jeden na Urale a druhý v Americe,“ dodává Koubek.
Veteránský poklad by nenechal stát na ulici bez dozoru. A už vůbec ne přes noc. „Při nákupu jsem vyměřoval garáž, kterou táta ještě za totality postavil pro sto dvacítku, aby se mu tam vešla i s kárkou. Kdybych ale neměl zkušenosti s řízením autobusu, tak se do garáže ani nedokážu vytočit,“ směje se.
Zmiňuje tak svou profesi. Pracuje jako řidič autobusu v norském Oslu. Tvrdí, že kdyby zůstal u stejného řemesla v Čechách, nedokázal by si na Rolls Royce vydělat.
Audi pasuje ke kravatě
Touze mít výjimečné auto propadl i Pavel Janovský. Ve svých dvaceti letech si jako zaměstnanec makléřské společnosti už dokázal na Audi TT vydělat. Získal sportovní prototyp německé značky.
„Původně mělo stříbrnou barvu, ale já chtěl, aby bylo ještě výraznější. Proto jsem mu dal bílý lak,“ svěřuje se.
Často jezdí po dálnicích. „Na táborském obchvatu jsem zkoušel, kolik z něho vytáhnu. Při dvě stě třiceti to ale bylo skoro už o strach,“ přiznává.
Sice si libuje v rychlé jízdě, ale nechce přeceňovat své schopnosti. „Nemám auto proto, abych s někým závodil, navíc nechci dát papíry do čistírny. Ale je pravda, že když mě na dálnici předjede oktávka, mám chuť jí to vrátit.“
Oproti Rolls Royce Milana Koubka je Audi TT možná tak třikrát menší, majitel s ním má při parkování přesto problémy.
„Lidi mi to nevěří, ale jak sedím nízko, nevidím přesně na obrubníky. V Palackého ulici se běžně stává, že si odřu disky. A asi největší zádrhel je vytočit zatáčky v parkovacím domu u Střelnice,“ nastiňuje Janovský.
Podle něj není jeho takzvané „tétéčko“ super drahým autem. Koupil ho z druhé ruky od kamaráda a je deset let staré. I když cena nového vozu sahá ke dvěma milionům.
„Taky mi docela imponovalo, že když jsem byl malý, měl tohle auto Leoš Mareš. Beru ho i jako reklamu k práci. Je důkazem, že si na něj člověk může vydělat,“ dodává.
