Tisíce kaprů a polibek od Serváce

„Doposud jsem tady byl největší. Teď už nejsem,“ konstatoval rybář stručně. A jakoby na důkaz toho, že se na sumce nezlobí, obrovitou rybu políbil. „Byl to zážitek. Sumce jsem líbal úplně poprvé,“ prohlásil, když z kádě s rybou zase vylezl.
Měření tří místních obrovských sumců je každoročním vyvrcholením výlovu rybníka Bezruč v Jistebníku. I letos se sešli v tradičním termínu, první listopadový víkend. „První historické zmínky o místním rybářství pocházejí ze 14. století. Jde o mnohem delší tradici než v jižních Čechách,“ říká s jistou pýchou v hlase zástupce vedoucího výlovu Antonín Madzia. Vzápětí ale připouští, že jižním Čechám nemohou jistebnické rybníky konkurovat v množství ryb. „Vylovíme maximálně sto osmdesát tun ryb ročně. Ve srovnání s jihočeskými rybníky je to zanedbatelná produkce,“ vypočítává Madzia.
Počtem ryb konkurovat nemůžou, ale jistebničtí sumci by si to s těmi z jižních Čech mohli klidně rozdat. „Jsou tady odjakživa. I ti nejstarší z nás rybářů pamatují, že tady vždycky byli. Jak jsou staří, není schopen říct nikdo. Ale odhadujeme to na padesát až šedesát let,“ dodává Madzia. Jeden ze čtveřice velkých sumců v létě záhadně zmizel. Není jasné, jestli uhynul, nebo se stal kořistí pytláků. Přitom rybáři si pravidelně vedou záznamy, jak se jejich sumcům daří. Největší z nich, Servác, měřil v roce 2003 přesně 170 centimetrů a vážil čtyřicet kilogramů. Dnes měří 211 centimetrů a váží šedesát kilo. Další jeho dva kolegové měří 195 a 160 centimetrů. Obří sumci se s místními rybáři vidí až překvapivě často. „Setkáváme se s nimi dvakrát i třikrát ročně. To je lovíme a stěhujeme do dalších rybníků,“ vysvětluje rybář Stehlík.