Titulek

Když někomu řeknu, že dělám v novinách, zeptá se mě: „Jo? A o čem píšeš?“ „Já nepíšu,“ odpovím. Dotyčný se na mě podívá jako na řezníka, který se právě přiznal, že je vegetarián, a tak ještě dodám: „Dělám editora.“ Následuje ticho vyplněné pokyvováním hlavy. Nakonec ale ta otázka stejně padne: „A co to jako je?“
Editor je člověk, který stojí mezi autorem článku a čtenářem a snaží se o to, aby mezi nimi došlo k porozumění. Kazí autorům články, aby je vůbec někdo začal číst. Nejdřív musí každou stranu, kterou má na starosti, takzvaně „zlomit“. To znamená, že láme redaktory, aby něco napsali, a z fotografů se snaží vylomit nějakou fotku. Lomí u toho rukama, lamentuje nebo nad někým láme hůl, ale správného editora jen tak něco nezlomí. Dokonce ani to, když už mu redaktor odevzdá hotový článek. Editora v té chvíli totiž čeká to vůbec nejtěžší na jeho práci. Přečíst si ho.
Někteří editoři k tomu sbírají sílu i několik hodin, jiní to napoprvé raději nečtou a rovnou řeknou autorovi, ať to celé přepíše. Když už ale není vyhnutí, ponoří se editor do textu. Snaží se najít hlavní myšlenku nebo aspoň podmět a přísudek. Když nic z toho neobjeví, musí se pokusit text v první řadě zkrátit. Třeba o polovinu. Není to zas tak těžké. Co se v textu opakuje nebo čemu nerozumí, smaže. Z některých vět tak může zbýt třeba jen interpunkce. Ta však bývá bohužel často chybná.
Pak ještě musí změnit titulek. Redaktoři článek totiž rádi odevzdávají s titulkem, který zní: Titulek. Někdy se editorovi ale lepší vymyslet nepodaří. Nakonec si editor článek zase přečte, a není-li spokojen, znovu ho zkrátí. Třeba o další polovinu. Takto postupuje, dokud není s článkem spokojen nebo článek úplně nezmizí a na jeho místě se neobjeví raději velká fotografie z přehlídky spodního prádla.