Tokošův Hodonín. Tady poznával svět a objevil divadlo

Jako mladík zazářil ve filmu Vynález zkázy a ve stáří byl zase prototypem dědečka. Díky tomu znají herce Lubora Tokoše lidé z celé České republiky. Jen málokdo však ví, že měl vřelý vztah k Hodonínu, kde vyrůstal. „Vždy o něm mluvil hezky a vzpomínal na dobu, kdy tam žil,“ říká Tokošova známá Zuzana Baťová.

Sedmička přináší sedm pohledů, které herce s městem na jihu Moravy spojují. Zároveň tak připomíná sedmileté výročí od jeho smrti.

1. Hodonín, nebo Šternberk?

Tokoš se narodil 7. února 1923. Není však úplně jasné, jestli ve Šternberku na úpatí Jeseníků, nebo v Hodoníně. V různých zdrojích se vyskytují oba údaje. Šéf Muzea jihovýchodní Moravy Antonín Sobek, který má k dispozici Tokošovy pozůstalosti, tvrdí, že ve Šternberku. „Toto město má v rodném listu. Zápletku s Hodonínem možná způsobil přímo Tokoš, který to někde řekl. Už si nepamatoval, že se narodil ve Šternberku,“ zamýšlí se Sobek.

2. Nedoučený drogista

Do Hodonína se Tokoš dostal jako dvouletý chlapec. Ve městě chodil do obecní školy, později na reálku. „Stála na rohu ulic Měšťanská a Dolní Valy. Byla to krásná budova, ale vyhořela na konci druhé světové války,“ líčí Hana Sýkorová z Masarykova muzea v Hodoníně. Poté Tokoš nastoupil do učení. Měl být drogistou, jenže školu nedokončil a stal se divadelníkem.

„Pamatuji si ho jako milého pána, který se znal s mým otcem a chodil za ním na návštěvy,“ vypráví dnes už třiaosmdesátiletá Staňa Chovančíková.

Herec se pak přestěhoval do Brna a mladá dívka ho spatřila už jen jednou. „Bylo to u Polní ulice, kde bydleli jeho rodiče. Pouze jsme se pozdravili,“ doplňuje Chovančíková.

3. Schovávaná s nacisty

Evropa hořela druhou světovou válkou a Tokoš měl podle Sobka nastoupit k nuceným pracím. Pomocnou ruku mu nabídli ochotníci z hodonínského souboru Svatopluk. Jak to ale tenkrát bylo, už dnes nikdo neví. Všichni tehdejší Tokošovi kolegové jsou dnes po smrti. „Tehdy bylo hodně udavačů. Ale díky tomu, že se Tokoš jako umělec stále pohyboval z místa na místo, bylo těžké ho identifikovat. Herectví mu zachránilo život,“ míní Sobek.

4. Divadelní návraty

Když Tokoš odešel do Brna, nastoupil do divadla, kde pracoval jako kulisák a nápověda. Do Hodonína se však vracel, aby pomáhal ochotnickému souboru Svatopluk. Zahrál si ve třech hrách, jinak byl v roli poradce a pomocného režiséra. Navíc se ochotníkům staral o propagaci. „V jakých představeních se ukázal, se však už asi nedozvíme. Bohužel se nezachovala ani žádná fotografie z té doby,“ lituje současná členka souboru Svatopluk Bohuna Mikulicová.

Tokošovi vrstevníci, kteří s ním v Hodoníně spolupracovali, zemřeli. „Když je příležitost a čas, vzpomeneme si na něj. Jsme velmi pyšní, že u nás takový herec působil,“ pokračuje Mikulicová.

5. Milovaná keramika

Tokoš se živil herectvím a zároveň zbožňoval výrobu keramiky. Jako mladík chodil do hodonínské čtvrti Rybáře za kamnářem Jaroslavem Štroblem, kterému keramické skvosty rostly pod rukama. Herec sledoval jeho práci s nadšením. Dnes už dílna neexistuje. Místo ní stojí rodinný dům. Po Štroblově smrti obdivoval Tokoš keramiku v Hluku u Uherského Hradiště, kam se na čas přestěhoval.

6. Vzpomínky na město

I po třiceti letech, která Tokoš prožil ve Zlíně, vzpomínal na Hodonín s láskou. O městě často vyprávěl přátelům. Chtěl zase vidět místa, kde dospíval. „Ukazoval nám, kam chodil do školy a kde se učil drogistou. Také mluvil o práci s hodonínským divadelním souborem,“ říká Zuzana Baťová, majitelka zlínské hospody U Kovárny, kam Tokoš často chodil.

Herec se s její rodinou hodně spřátelil. Když si zlomil nohu, právě oni mu nosili obědy a oblíbené pivo.

7. Mizející stopa

Současné generace o Tokošově životě v Hodoníně téměř nevědí. Z deseti náhodně oslovených lidí různého věku o jeho působení ve městě věděl pouze jeden.

„Myslím si, že mladí lidé ani žádného herce Tokoše neznají. Je to škoda, zasloužil by si to,“ komentuje aktuální povědomí o Tokošovi režisér a kronikář divadelního souboru Svatopluk Radim Blaško.