„Tosu nesmíte mezi dveřmi překročit“ | E15.cz

„Tosu nesmíte mezi dveřmi překročit“

Dagmar Nejezchlebová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jánošiovi mají doma nejstarší chov plemene Tosa-inu v České republice. A patří ke špičkám.

Původně si chtěli pořídit brazilskou filu, dnes mají nejstarší chovatelskou stanici japonské dogy Tosa-inu v České republice. Manželé Jánošiovi z Charvátské Nové Vsi už odchovali mnoho desítek štěňat tohoto bojového plemene.

„Tosu jsme poprvé viděli v atlase psů v roce 1993. Mysleli jsme si, že je to nějaký druh brazilské fily a moc se nám zalíbila. Pro první fenky Sirah a Vegu jsme ale museli až do Itálie, protože nikde blíž nebyly,“ vzpomíná na chovatelské začátky Taťána Jánošiová.

K fenkám později přibyl pes Athos z Povodskej roviny ze Slovenska. Tito tři psi založili chov stanice Tosa Centrum. Za tu dobu se Jánošiovi stali uznávanými chovateli, kteří patří ke špičkám ve světě.
„Pejsky už máme v devatenácti státech. Kromě Česka a Slovenska také v Rumunsku, Spojených státech, Arabských emirátech, Kataru, Francii, Maďarsku, Švédsku, Rusku, Nizozemsku, Itálii, Portugalsku, Švýcarsku, Brazílii a v dalších. Pokaždé si je fotíme, abychom na ně měli aspoň malou památku. S mnoha z nich se ale setkáváme na mezinárodních soutěžích,“ říká Jánošiová.

Nové majitele štěňat si manželé Jánošiovi pečlivě vybírají. „Za ty roky už nám nedělá problém říct ne. Když se nám člověk nelíbí, nebo z rozhovoru a jeho chování nemáme dobrý pocit, štěně si necháme. Velice nám záleží na tom, aby se psi dostali do dobrých rukou,“ ubezpečuje Renald Jánoši, který je také poradcem pro chov Tosa-inu.

Japonská doga není zdaleka pes pro každého. Podle chovatelů je toto plemeno velmi dominantní, takže potřebuje pevnou ruku a kvalitní, i když ne příliš drsnou výchovu. „Tosy se například velice rády uvelebí mezi dveřmi a nechtějí se hnout ani o milimetr. Zkoušejí, jak velkou moc mají v rodině. V takovém případě to chce odstrčit je nohou, v žádném případě je nepřekračovat,“ radí začínajícím chovatelům Jánošiová.

Pro rodiny s dětmi jsou podle ní daleko vhodnější fenky, které mají mírnější povahu. „Rozhodně je dobré nikdy se nevrhat na spící tosu. Nemá to ráda a mohla by dětem ublížit, i když třeba nechtěně. Dospělý pes totiž váží od pětašedesáti do pětasedmdesáti kilogramů. A poradit si s takovým drobečkem už není legrace,“ upozorňuje chovatelka.

Každý, koho Tosa-inu nadchne a rozhodne se pořídit si štěně, musí počítat s tím, že je to dost drahý koníček. A nejen proto, že pes „s papíry“ vyjde přibližně na pětadvacet tisíc korun. „Tosy sní za den asi kilogram granulí. Ty musí být velmi kvalitní, protože tak velký pes potřebuje dobrou výživu kloubů a kostí. Za měsíc tak jeden pejsek prožere asi šestnáct set korun,“ podotýká Jánošiová.

Psi z chovu Jánošiových sbírají jedno ocenění za druhým. Několikrát se stali světovými šampiony, mnohokrát pak vítězi evropských a dalších soutěží. „Tosa-inu je vynikajícím obráncem rodiny, který za plot nepustí žádného zloděje. Rozhodně to ale není pes, který bude se svým pánem hodiny běhat po lese. Na to není stavěná,“ dodává Jánošiová.

Autor: Dagmar Nejezchlebová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video