Tragédie v Kyselce. Zločiny zůstávají bez trestu | E15.cz

Tragédie v Kyselce. Zločiny zůstávají bez trestu

Mattoni už není. A jeho velkolepé dílo, které v Kyselce vybudoval, odchází za ním. Nenávratně?

Propadlé střechy, vytlučená okna, prkna tarasící vchod do vlhkých budov a řada plastových cedulí, informujících o nebezpečí úrazu. Tak zvenčí vypadá jeden z největších zločinů spáchaných v polistopadové éře na kulturním dědictví Karlovarska. Téměř sto let od smrti Hein- richa Mattoniho, architekta nejslavnějšího období Kyselky, jsou mrtvé i jeho lázně. V jejich záchranu už v obci nikdo nevěří. A skeptický je i starosta. „Budoucnost vidím černě, někdejší optimismus už ze mě vyprchal. V roce 1992 by oprava celého komplexu stála kolem dvou set milionů korun. Dnes už nebude stačit ani půl miliardy,“ říká sklesle Josef Janát, první muž Kyselky.

Morální zodpovědnost?

Zchátralého dědictví po kultivovaném podnikateli Mattonim se před třemi a půl lety ujala pražská společnost C.T.S. Duo. Za komplex budov zaplatila 16,5 milionu korun ve třetí dražbě. Od té doby se však v Kyselce nic nezměnilo. Firma sice letos na jaře oznámila, že si na podzim požádá o územní rozhodnutí, prakticky nikdo jí ale nevěří.
„Bohužel nevím, jaký podzim mysleli,“ krčí rameny starosta Kyselky.
Prezident Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví Pavel P. Ries firmu C.T.S. Duo podezírá, že jí nejde o záchranu památek, ale jen o peníze z prodeje minerální vody společnosti Karlovarské minerální vody (KMV).
„Je tam pět nových vrtů, které vedou do Mattonky. Podle mého jsou obě firmy domluvené,“ tvrdí Ries, který připravuje trestní oznámení na neznámého pachatele.
Vyjádření společnosti C.T.S. Duo Sedmička nezískala, sekretářka firmy omluvila jednatele Petra Dostála s tím, že je v zahraničí. Ne všechno ale v Kyselce odumírá. Zatímco architektonické dědictví Mattoniho už pětadvacet let chátrá, v jeho těsném sousedství stojí moderní budova, ve které Karlovarské minerální vody stáčí minerálku Mattoni do lahví. Značka je úspěšná, voda jde na dračku. Denně sem pro mattonku jezdí stovky kamionů. A podle Riese právě největší výrobce minerálek v zemi nese morální spoluodpovědnost za stav bývalých lázní.
„Kulturní svět nechápe, že v Česku vydělává firma obrovské peníze za historickou značku a těžbu vzácných vodních zdrojů a vedle sebe nechává klidně rozpadnout dílo zakladatele této značky,“ kroutí hlavou s tím, že KMV nejde o kulturní a historické dědictví této země, ale pouze o drancování jejího bohatství pro co největší zisk. Karlovarské minerální vody však jeho kritiku odmítají. „V minulosti jsme areál v Kyselce chtěli koupit se záměrem opravit ho. Majitelé ho ale prodali jiným subjektům, které ho nechaly dojít do stavu, kdy už jsou budovy ztracené,“ hájí firmu Alessandro Pasquale, generální ředitel Karlovarských minerálních vod.

Vyvlastnit, zní krajem

Lidé, kterým osud kulturní památky není lhostejný, teď proto nahlas hovoří o vyvlastnění. Tato myšlenka není nová, poprvé se objevila už v roce 2002. „Takový krok k možné záchraně ale tehdy nebyl politicky průchodný,“ vzpomíná Roman Procházka, ředitel Národního památkového ústavu v Lokti.
Pro vyvlastnění jsou jak dokumentarista Ries, tak starosta Kyselky Janát. „Taková myšlenka určitě stojí za úvahu. Třeba už jen kvůli možnosti dotací z evropských fondů,“ říká Janát. Ředitel NPÚ v Lokti Procházka však upozorňuje, že vyvlastnění je záležitostí měsíců, možná i roků. „Během této doby by budovy dál chátraly. Proto si myslím, že teď už vyvlastnění nepomůže,“ říká.

Poslanci pro podvodníka

Pohled na rozpadající se stavební skvosty na pravém břehu Ohře v Kyselce je skutečně skličující. Když vloni do obce přijeli Řekové, kteří tady na přelomu čtyřicátých a padesátých let strávili část svého dětství, nevěřili vlastním očím. „Byli doslova zdrcení. Brečeli,“ vzpomíná starosta Janát.
A přitom všechno mělo dopadnout jinak. Alespoň to slibovali dnes už pozavíraní anebo zkrachovalí majitelé.
Například společnost Bad Giesshübler Turistik přišla se záměrem vybudovat v Kyselce a v Doupovských horách velký zábavní park s westernovým a čínským městečkem, se safari a kopiemi slavných staveb. Palácem z Avignonu a Chambord, Sfingou a podobně. To vše v životní velikosti. Šéf firmy Udo Markard dokonce získal pro svůj obludný záměr podporu v poslanecké sněmovně. „Poslanci prosazovali prodej státních pozemků v Doupovských horách této společnosti a památkářům bránili v kritice a nařizování záchranných opatření,“ upozornil Procházka. Tragický příběh památkově chráněných lázeňských budov začal v roce 1992, kdy je od Fondu národního majetku koupil pražský instalatér Karel Franta. Muž v montérkách, specialista na kapající kohoutky, je obratem ruky prodal německému podvodníkovi Friedrichu Beckerovi, který založil společnost Elmed Generale Kyselka. A firma hned požádala o sejmutí památkové ochrany z objektů u silnice (Jindřichův dvůr, Švýcarský dvůr, Vilemínka, Správa lázní). Ještě než stát její žádost zamítl, Beckera zatkl Interpol. A firmu převzal další Němec - Udo Markard. Přejmenoval ji na Bad Giesshübler Touristik. Markard byl ale vzápětí v Německu odsouzen za několik trestných činů. V roce 2002 koupil lázně Dagestánec Šamil Chalitujev. Sliboval rozsáhlé stomilionové investice, avšak zbankrotoval. Současným vlastníkem je firma C.T.S. Duo.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!