Mezi nejpočetnější řády v Ostravě patřili Salesiáni Dona Boska. Pracovali s mládeží, starali se o sirotky a děti z chudých hornických rodin. Také oni skončili v táborech.
„Tam byli dva, tři roky. Ani pak nesměli vykonávat řeholní činnost. Pracovali v hutích a šachtách, nakonec byli odsouzeni, protože ve své činnosti tajně pokračovali dál,“ říká historik Vojtěch Vlček.
Během desítek procesů ve druhé polovině 50. let bylo odsouzeno do vězení 365 řeholníků. „V roce 1960 se konal v Ostravě vůbec největší proces proti řeholníkům, kdy jich bylo odsouzeno šestnáct,“ říká Vlček.
Jedním z nich je dnes asi devadesátiletý salesián Václav Filipec. „Po útěku z tábora se sedm let ukrýval na jedné faře na Valašsku, tajně jezdil po republice a organizoval skupinky salesiánů. Chytili ho a odsoudili na devět let,“ říká Vlček.
Pronásledování se nevyhly ani ženské řády. V Ostravě bylo v šesti kongregacích tři sta sester, které pracovaly většinou v nemocnicích. I ony skončily v táborech a u těžké manuální práce v továrnách a v zemědělství.
Pronásledováním řeholních řádů za komunismu v letech 1948 až 1989 se historik, středoškolský učitel a autor několika knih Vojtěch Vlček zabývá od roku 1998.
Tragické osudy řeholníků a řeholnic
Před rokem 1950 u nás působilo patnáct set řeholníků. V dubnu 1950 zabrali příslušníci Státní bezpečnosti všechny jejich kláštery a řeholníky odvlekli do speciálních táborů do pohraničí.
