Tramp Ďáblík: To zase bude potlach

V devíti letech Zdeněk Vašíček zakládal trampskou osadu Hell´s Deviles. Tramping ho dostal do vězení i za oceán.

Kolem zuřil Gottwaldův tvrdý režim. Psal se rok 1951. Třináct ostravských kluků, kterým bylo kolem deseti let, založilo na Slezskoostravském hradě trampskou osadu. Tu provokativně nazvali Hell´s Deviles (Pekelní ďáblové). Příští rok oslaví osada šedesát let. „Proč Hell´s Deviles? To je jednoduché. Ostrava tehdy vypadala jako peklo. Vše bylo rudé nebo černé, z fabrik plály ohně a stoupal dým,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů osady Zdeněk Vašíček.
Narodil se v domě na Českobratrské ulici, vyrůstal na Stodolní, kde jeho babičce patřila továrna na bonbony. Jeho otec František krátce po nástupu komunistů k moci dostal doživotí. Už v šesti letech Zdeněk Vašíček složil vlčácký slib. To byla vstupní brána do skauta.
Klubovnu měli hoši na Slezskoostravském hradě. „Tehdy tam ještě bydleli lidé, většinou Romové nebo Rumuni, pracovali ve státním statku,“ říká Vašíček. A vzpomíná, jak si poddolovaný hrad v únoru roku 1951 „sednul“ o několik metrů. „Do klubovny jsme potom museli lézt po břichu, abychom z ní něco vytáhli,“ líčí Vašíček.

Jak se stal Ďáblíkem

V tom roce přišly i tvrdší rány: klukům sdělili, že skauting je včleněný do Českého svazu mládeže a oddíl vlčat byl rozpuštěný. Tehdy kluci založili trampskou osadu. Zpočátku se jmenovali Draci, pak Fialoví ďáblové a nakonec se uchytilo Hell´s Deviles. V té době vznikla Vašíčkova přezdívka, která mu zůstala dodnes: Ďáblík.
„Našel jsem takovou kytičku a zajímal jsem se, co je zač. Pak jsem zjistil, že jde o ďáblík bahenní. Všichni se mi řehtali,“ vysvětluje Ďáblík.
„Průšvihy? Ty byly pořád,“ vzpomíná tramp v důchodovém věku. Mladíci vyráželi každou sobotu odpoledne do Beskyd. V soboty se tehdy ještě pracovalo. Vlak jezdil až na Bílou, přehrada Šance ještě nestála. „Vlak stál šest korun, hrachová polívka padesát halířů,“ vzpomíná Vašíček. Na výlety si kluci vydělávali sběrem uhlí na haldách. To býval tehdy oblíbený přivýdělek. Uhlí kupovaly ostravské domácnosti. V roce 1959 rozjela Státní bezpečnost akci Skaut a stovky skautů zmizely za mřížemi. Vašíček byl mezi nimi, protože se pokusil o útěk. Dostal patnáct let, prošel uranovými doly, ve Valdicích se po letech setkal se svým otcem. V roce 1965 komunisté na amnestii Vašíčka propustili. Ten se pak rozhodl obnovit prvorepublikový časopis Tramp. V liberálních šedesátých letech se mu to podařilo. Pod hlavičkou Českého svazu mládeže v Ostravě vyšly první stovky kusů. Do Hell´s Deviles zatím přicházely i odcházely desítky lidí. Třeba štramberský ilustrátor pravěku Zdeněk Burian nebo sochař Miroslav Rybička. „Jezdil jsem pořád. Do jedné ráno jsme měli v práci svatbu, ve tři už jsem byl v Beskydech na potlachu,“ říká Vašíček. Tramp tehdy vycházel už ve dvoutisícovém nákladu.
Vše ovšem skončilo s normalizací, v roce 1971. S Trampem byl konec, řady Hell´s Deviles prořídly, mnozí raději emigrovali. Přesto se na vandry jezdilo dál. V Beskydech trampové pořádali výstavy Zdeňka Buriana, večery Petra Bezruče nebo Jacka Londona. Přijížděl mezi ně i nesmrtelný autor Rychlých šípů Jaroslav Foglar. Kolem zeměkoule

A 15. ledna 1990, hned po pádu režimu, Vašíček začal Trampa opět vydávat a rozjel se do světa. Měl to relativně snadné. Exulanti z Hell´s Deviles žili v Kanadě, Austrálii, USA a Tasmánii. „Objel jsem dvaapůlkrát zeměkouli,“ konstatuje Ďáblík spokojeně.
Vašíček dodnes doma opatruje v kůži vázanou kroniku osady založenou v roce 1951. Přesně podle desátého zákona v kronice: „Člen osady nikdy nevydá kroniku ani cancák!“
Osadou Hell´s Deviles prošly za šest desítek let stovky členů včetně Vašíčkových dětí i vnoučat. „To bude opravdu velký potlach,“ těší se Vašíček na setkání trampů v příštím roce. Z těch třinácti kluků, co osadu zakládali, zůstali naživu už jenom dva.