Třešňák v sehrané formaci kritizuje bolesti světa

Písničkář a literát Vlastimil Třešňák vždy patřil k těm, kteří věci kolem sebe pojmenovávali přímočaře, kousavě, sarkasticky, někdy s podivem, někdy s naštvaností. V písních i knížkách se vždy mohl spolehnout na svou ojedinělou imaginaci, ale i čerpat z řady neblahých životních zkušeností, od pronásledování předchozím režimem kvůli podpisu Charty 77 přes týrání tehdejší Státní bezpečností při výsleších až po nucenou emigraci.

Je tomu tak i na novém albu, symbolicky i trefně nazvaném Alter Ego, které natočil s příležitostným uskupením Temporary Quintet. Třiašedesátiletý Třešňák se však nenechává ani na nové desce přimět k pesimistickému či sebelítostnému ohlížení, byť ozvuky tehdejších peripetií – jako třeba v písni Rodné číslo – nemohou chybět. Spíše však Třešňák s vervou a umanutostí znovu zpívá o těch méně viditelných, ale o to smutnějších, nepříjemných či neuvěřitelných situacích. Předkládá též téma nenaplněných symbolů, jako jsou bůh a svoboda, či přímo lidských osudů jako například v písni Nový prostor č. 33 věnované prodavači stejnojmenného časopisu na pražském Letenském náměstí.

Další bod ovšem nutno připsat celému Temporary Quintetu, jenž s lehkostí přechází z jazzových romantizujících kudrlinek až někam k sugestivnímu bluesrocku. Díky sehranosti navíc nepůsobí dojmem, že jde o uskupení vzniklé pouze a jen pro toto album. Bonusem a pomyslným vrcholem alba je pak předposlední „píseň tří rentiérů“, v níž se vedle Třešňáka představí i jeho hudební a generační souputníci Vladimírové Merta a Mišík. Na otázku pochybovačů, co ještě mohou písničkáři v současné době nabídnout, se tak nabízí snadná odpověď – třeba zrovna toto.

Vlastimil Třešňák & Temporary Quintet: Alter Ego Vydavatel: Galen, 2013 Hodnocení: 80 %