Sto šedesát obyvatel má vesnička Tálín nedaleko od Písku. Ovšem už potřetí je na jeden den počet lidí na jejím území až čtyřnásobný. Začíná Galaxy série maratonů horských kol, a tyhle závody hodně lákají.
Je krátce po deváté hodině, když se procházím po louce, která se proměnila v provizorní parkoviště. Start delší tratě na dvaasedmdesát kilometrů bude zhruba za hodinu. Ta kratší na osmatřicet kilometrů pak startuje půl hodiny po ní.
Je tu hodně živo. Lidé z různých koutů republiky sestavují kola, mažou řetězy a kontrolují brzdy. „Letos se sešlo opravdu hodně závodníků,“ pochvaluje si ředitel akce Jaroslav Hronek.
Jsem cyklistika amatér. Už na startu kratšího závodu zjišťuju, že na umístění někde nahoře můžu zapomenout. Zaprvé jsem se nepostavil hned do prvních řad a prodírat se přes dvě stovky lidí přede mnou zabere hodně času. Nikdy člověk nemůže soupeřit o přední příčky bez špičkového vybavení, a konečně, musí na to mít také natrénováno. U všech třech věcí si můžu odškrtnout: nesplněno.
„Tak a teď jsme ten závod prohráli,“ pronese vedle mě „soupeř“ Martin Pexa. Podívám se před sebe a vidím, že závodníci z prvních řad už mají nějakých dvě stě metrů za sebou a my stále ještě stojíme.
Rozjedeme se až po chvíli. Úsek po návsi a asfaltové silnici se mění ve stoupání po polní
a lesní cestě. Přichází třetí kilometr trati a první problém. Upadla mi levá klipsna na šlapce. Zastavuju vedle cesty a snažím se ji opravit. Mezi tím mě předjede několik desítek lidí. Ztratím tak dvě minuty. Je to zkličující pocit, když se podobná věc stává pravidelně vždy, když jsem donucený sundat levou nohu ze šlapky. Na šestadvacátém kilometru mi dojdou nervy a klipsna letí do lesa.
Nicméně jedu. Výšlapy do kopce mi nevadí, se sjezdy je to horší. Z rychlosti na kole mám respekt, a tak se sám sobě divím, že jsem schopný jet po lesní cestě z kopce 55 km/h. Ostatní ale jedou ještě rychleji.
Nemám absolutně žádnou představu o tom, na jakém místě bych se mohl pohybovat. Ale nevadí mi to. Jedu si svůj závod a snažím se bojovat s lidmi okolo sebe. Tak jako většina. Sem tam někoho předjedu a někdo zase předjede mě.
Muže v dresu CK Mladá Vožice jsem asi dost naštval, protože šlápl do pedálů a předjetí mi po chvíli vrací. Následuje další kopec a je zase můj. Tenhle souboj se opakuje několikrát. A nejen s ním. Zpevněné asfaltky střídají lesní cesty, koleje od traktorů a někdy jen pěšiny plné kořenů. Je to super. Sám bych se tam nikdy nevydal.
V profilu trati slibovali pořadatelé dvě pekelná stoupání. Pár kopců už jsme vyjeli, říkám si, jestli to bylo všechno. Bohužel. Velký Mehelník je před námi a v konečné fázi většina lidí na vrchol kolo tlačí. Následuje dlouhý a prudký sjezd.
A pak? Po něm mě začínají z ničeho nic brát křeče do stehen. Bez varování. Do té doby jsem se cítil v pohodě. Musím z kola, neudržím se na nohou.
Sedám si u cesty a vidím, jak mě předjíždí jeden za druhým. Je to deprimující. V tu chvíli pro mě závod končí, protože křeče se ozývají znovu při každém těžším záběru do pedálů.
Snažím se hlavně dojet.
V cíli jsem s časem 2:17 hodiny na 229. místě a za mnou zhruba třicet další lidí. Spokojený? Ani trochu. Ale pak si vzpomenu na Miloše Vedrala ze Staré Boleslavi, který na sedmnáctém kilometru ležel v kaluži krve a ošetřovali ho záchranáři, a jsem rád, že jsem dojel. Jízda píseckými horami byla fajn. Jestli příští rok trochu potrénuju, mohl bych zajet důstojnější výsledek. Ovšem sám jsem zjistil, proč maratony horských kol tak táhnou. Vždyť jsem si zajel závod na stejné trati jako nejlepší čeští bikeři Ivan Rybařík, Jan Trunschka, Matěj Nepustil nebo Josef Kamler.
První závod Galaxy série v Tálíně
Galaxy MTB maraton v Tálíně jeli závodníci 23. dubna
Na startu bylo necelých 500 účastníků
Delší trať na 72 km vyhrál Matěj Nepustil v čase 2:29:37.7 hodiny, o dvě desetiny před Ivanem Rybaříkem. Třetí dojel Tomáš Trunschka.
Mezi ženami byla nejlepší Michaela Procházková v čase 3:15:12.3 hodiny, druhá Jana Matlášková, třetí Michaela Picková.
Na kratší trati 38 km vyhrál Martin Stošek v čase 1:20:51 hodiny o dvanáct vteřin před Viktorem Stoškem
a třetí dojel Jan Sýkora. Nejrychlejší ženou byla Jana Kubačová před Kateřinou Mondlovou a Zuzanou Vackovou.
