Lidí s rakovinou přibývá. Tři pacienti, kteří se teď znovu těší ze života, popisují Sedmičce své osudové příběhy.
Většina lidí považuje třináctku za nešťastné číslo. Alena Králová z Olomouce na ni ale nedá dopustit. Třináctého poznala svého muže, třináctého se vdávala a v tento den podstoupila i operaci, která jí zachránila život. Před půldruhým rokem našla ve stolici krev.
„Neměla jsem žádné problémy, nehubla jsem, byla jsem plná energie. Nemoc probíhala skrytě a zrádně,“ popisuje Alena Králová, která se tenkrát chystala k oslavě svých šedesátin. Místo toho šla okamžitě do nemocnice. Kolonoskopické vyšetření potvrdilo, že má na tlustém střevě zhoubný nádor.
„Prognóza byla hrozná. Lékař mi řekl, že jsem přišla pozdě. Mluvil se mnou na rovinu, ale nebylo to moc citlivé. Mohl mi to říct jiným způsobem,“ vzpomíná Králová na chvíli, kdy se o své nemoci dozvěděla. Přesto se matka dvou dětí a babička pěti vnoučat nevzdávala.
„Před nástupem do nemocnice jsem si obarvila hlavu, protože jsem nevěděla, jak dlouho tam zůstanu. Taky jsem si šla koupit pyžamo a pořídila si novou bundu. Věřila jsem, že ji ještě unosím,“ říká dnes už s úsměvem vitální žena, která poslední den před operací típla i svou poslední cigaretu. „Kouřila jsem od osmnácti, byla jsem na cigaretách závislá,“ přiznává Králová. Operace nakonec dopadla dobře. Byl to pro Alenu Královou nejhezčí dárek k narozeninám.
Čekala ji však ještě půlroční léčba, intenzivní ozařování a chemoterapie. V té době byla velmi slabá, zhubla a jen s obtížemi dokázala ujít několik metrů.
Teď už se cítí mnohem lépe a hýří optimismem.
„Nakonec jsem šedesátiny oslavila, i když o rok později. Po téhle zkušenosti všechno vnímám jinak a mám radost z každého dne,“ dodává Králová.
„Kamarádi v hospodě zapili mou smrt“
Čtyřiačtyřicetiletý Karel Burger rovněž žádné potíže neměl. Nemoc před třemi lety udeřila znenadání. „Najednou jsem začal mít problémy s chůzí. Plácal jsem nohama o zem jako kachna,“ popisuje Burger první příznaky nemoci. Následovala různá vyšetření, včetně ultrazvuku. O několik dní později se dozvěděl diagnózu – má karcinom ledviny. Lékaři ho okamžitě operovali, o pravou ledvinu přišel. Nějaký čas měl klid, za devět měsíců se však nemoc ozvala znovu. „Vyšetření ukázalo, že ztrácím červené krvinky. Nádor napadl nadledvinu. Proto mi ji odstranili, stejně jako dolní dutou žílu,“ popisuje Burger. Dva roky byl v pořádku, pak se ale opět metastázy z ledvin objevily, tentokrát na dvanáctníku. Šlo sice o nezhoubné nádory, které však stále rostly. A navíc byly v místech, odkud je nemohli chirurgové odstranit. „Naštěstí jsem se dozvěděl, že v olomoucké fakultní nemocnici začínají zkoušet nový lék, který má růst nádorů zastavit,“ vysvětluje Burger.
Posledních šest měsíců proto jezdí na infuze do nemocnice, kde dostává biologickou léčbu. Ta cíleně ničí buňky nádoru. „Nemám žádné vedlejší účinky, vrátila se mi chuť k jídlu. Začínám znovu nabírat na váze,“ popisuje vysoký muž, který kdysi vážil přes metrák, ale za půldruhého měsíce zhubl o třicet kilogramů. Přestože mu po třech operacích mnohokrát nebylo dobře, nikdy neztrácel naději. „Nějakou dobu jsem žil u rodičů. Kamarádi o mně neměli zprávy, a tak si mysleli, že už jsem po smrti. V hospodě se na mě dokonce napili. Proto si myslím, že tady budu ještě dlouho,“ směje se Karel Burger.
„O nemoci je třeba s někým mluvit“
Původním povoláním zdravotní sestra Jana Nováková onemocněla rakovinou v sedmatřiceti letech. „Tenkrát jsem potřebovala mluvit s někým, kdo si nemocí prošel a uzdravil se. To se mi však nepovedlo,“ vzpomíná žena, která po úspěšné léčbě chce pomáhat jako dobrovolnice u onkologických pacientů v nemocnici.
Bulku na prsu si před devíti lety našla náhodou. V privátní ordinaci ji vyšetřili a doporučili bulku sledovat. „Nemyslela jsem si, že by mohlo jít o zhoubný nádor, přesto jsem lékaře požádala o její odstranění,“ popisuje Nováková.
Po operaci nastaly komplikace a pacientka skončila v péči lékařů ve fakultní nemocnici. Výsledky histologie nedopadly dobře. Doktoři jí doporučili druhou operaci, při které by jí odstranili část prsu, nebo celé. Měla se rozhodnout. „Z poznatků, co jsem měla, to nešlo. Marně jsem se dožadovala dalších vyšetření. Proto jsem vyhledala jiného odborníka, který mě na vyšetření poslal, a já se rozhodla pro částečnou operaci,“ dodává Nováková. Po ozařování a chemoterapii se cítila hodně špatně. „Dnes vím, že jsem se tak trápit nemusela. Existuje hodně léků, které umějí pomoci,“ vysvětluje matka tří synů, která v té době musela zvládnout i rozvod. Nyní chodí na pravidelné kontroly, potkala nového partnera, díky nemoci si života víc váží. Stala se také členkou sdružení Amélie, které nabízí pomoc dlouhodobě nemocným a jejich blízkým. A chystá se jako dobrovolnice do nemocnice. „Pacientům budu dělat společnost a povídat si s nimi,“ plánuje Nováková.
Lázně po rakovině: Kdy máte nárok a budete něco doplácet? Více zde >>>
Tip: Chvála chemoterapie aneb zapomeňte na alternativní léčbu rakoviny
