Albertovem to nekončí. Mám v plánu velkou knihovnu i studentský dům, říká rektorka Univerzity Karlovy

Začněme tím nejzásadnějším současným projektem – novým kampusem na Albertově. Proč se jeho výstavba zdržela a jakou odpovědnost za to má vedení univerzity?

Kampus Albertov, konkrétně Biocentrum Albertov, stejně jako kampus Mephared 2 v Hradci Králové jsou financovány z Národního plánu obnovy. Tento nástroj je pro nás velkou příležitostí, ale má zásadní omezení – projekty musejí být dokončeny do poloviny roku 2026. To je velmi krátká doba vzhledem k velikosti a komplexnosti obou staveb.

V Hradci se podařilo velmi rychle vysoutěžit dodavatele a podepsat smlouvu ještě před oficiálním vyhlášením výzvy. Na Albertově to ale trvalo déle. Stavba je technologicky mimořádně náročná a po zahájení prací se ukázalo, že archeologické nálezy jsou rozsáhlejší, než se předpokládalo. Původní sondy z roku 2015 odhadovaly jednu archeologickou vrstvu, ale našly se dvě a ve větší hloubce a rozsahu. Další zdržení přinesl složitější geologický podklad, než ukazovaly průzkumy z roku 2017. Proto bylo nutné významně upravit založení stavby tak, aby vyhovělo všem požadavkům.

Teď už stavba běží?

Ano, dnes už výstavba běží – máme podepsaný dodatek smlouvy, který prodloužil termín dokončení do března 2028, a v zemi je přes 200 pilot i desítky geotermálních čerpadel.

Z čeho se to bude financovat? Stále existuje možnost, že to zaplatí evropská dotace z Národního fondu obnovy?

Tomu se teď velmi intenzivně věnujeme. Evropská dotace byla původně vázána na červen 2026. Ministerstvo školství jsme o zpoždění informovali už na konci roku 2024 a Evropská komise uznala, že důvody zpoždění byly objektivní a nepředvídatelné.

Podle nového nastavení bude tato část programu splněna, pokud se dokončí a zkolaudují kampusy v Hradci Králové a na Masarykově univerzitě. Česká republika tak obdrží celou dotaci a pro Albertov se následně hledá řešení, jak výstavbu dokončit do března 2028 s využitím těchto finančních prostředků. Od léta o tom jednáme s ministerstvem školství a věřím, že se to podaří.

Jakým způsobem do toho může ministerstvo školství zasáhnout a proč je důležitá podmínka kolaudace kampusů v Hradci Králové a na Masarykově univerzitě?

Kolaudace hradeckého a brněnského kampusu je důležitá proto, že tím bude splněna podmínka této části Národního plánu obnovy, a Česká republika tak obdrží celou dotaci z evropských zdrojů. Ministerstvo školství je pro tuto část programu takzvaným poskytovatelem dotace.

Považujete aktuální harmonogram výstavby do roku 2028 za reálný?

Věřím že ano. Nejrizikovější bývá vždy začátek, ten už máme za sebou a výstavba pokračuje podle plánu. Stavba běží, takže harmonogram by měl být udržitelný.

Jak reagují fakulty, které by měly v Biocentru sídlit, tedy matematicko-fyzikální, přírodovědecká a 1. lékařská?

Rozumím jejich nervozitě. Sama pocházím z fakulty, která si prošla rozsáhlou výstavbou, takže vím, jak stresující to je. Děláme maximum pro otevřenou komunikaci – máme sdílený elektronický prostor s aktuálními informacemi, každotýdenní jednání pracovní skupiny pro Albertov, kde má každá fakulta své zastoupení, a zástupci fakult se účastní také interních kontrolních dnů na stavbě. Snažíme se udržet dialog a transparentnost. Samozřejmě hraje roli i to, že univerzitu brzy čekají rektorské volby, což přirozeně zvyšuje citlivost celé situace.

Spolupracujete při výstavbě i s hlavním městem Prahou?

Ano, Praha byla do projektu zapojená už v počáteční fázi. Dnes komunikujeme průběžně – odpovídající intenzitou. S městem máme i další společné aktivity, například kampus Hybernská nebo podporu zahraničních studentů, kteří Praze přinášejí i významný ekonomický přínos.

Často se srovnává Praha s Brnem, kde na Masarykově univerzitě vznikla po roce 1989 řada velkých investičních projektů. Má podle vás Praha zpoždění?

Nemyslím si. V investiční oblasti sice Praha v minulosti nedosáhla na evropské investiční dotace, což pro nás znamenalo zpoždění některých velkých projektů, ale v mnoha jiných oblastech jsme byli v posledních letech lídrem – například v rozvoji flexibilních forem vzdělávání, jako jsou mikrocertifikáty, nebo v pedagogických a didaktických dovednostech vysokoškolských vyučujících. Spolupráce s Masarykovou univerzitou si velmi vážím, ale Karlova univerzita se vždy dívá hlavně ven – k evropským partnerům. 

Nová knihovna i Renesance House

Ve svém programu do voleb mluvíte i o dalších investičních projektech – jak to vypadá s plánovanou velkou univerzitní knihovnou?

Tady je třeba rozlišit dva projekty. První je iniciativa hlavního města Prahy a náměstka Petra Hlaváčka, který usiluje o vznik nového studentského otevřeného prostoru včetně knihovny. Do této aktivity jsme zapojeni spolu s dalšími pražskými veřejnými vysokými školami, Národní a městskou knihovnou. Cílem je nabídnout studentům více prostoru pro studium v klidném a tvůrčím prostředí.

Druhý projekt, který zmiňuji i ve svém volebním programu, se jmenuje Renesance House. Mělo by jít o otevřený prostor pro studenty – místo pro studium, coworking, sdílení nápadů i pro laboratoře virtuální a rozšířené reality. Chci, aby vzniklo prostředí, které propojí studenty napříč fakultami, protože takových míst zatím na univerzitě mnoho nemáme.

Má už tento projekt konkrétní místo, kde by mohl vzniknout?

Zatím ne. V Praze je řada vhodných míst, ale žádné ještě nebylo určeno. Zkušenosti teď sbíráme v kampusu Hybernská. Tam vzniká řada důležitých aktivit od podpory duševního zdraví po podporu inovací. Dá se říct, že Hybernská je takovou laboratoří pro budoucí projekty typu Renesance House.

Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková | Zdroj: e15 Martin Janas

Ekonomická stabilita a nové zdroje financování

Ve svém programu uvádíte, že se během vašeho mandátu podařilo zvýšit rozpočet a také platy zaměstnanců o více než třetinu. Ale posilování rozpočtu závisí také na externím financování. Jak se ho povedlo posílit?

Ekonomická stabilita a prosperita jsou pro univerzitu klíčovéá. Fakulty jsou různě úspěšné v získávání externích prostředků – matematicko-fyzikální fakulta čerpá většinu externích prostředků z vědeckých projektů, často mezinárodních. Naopak lékařské fakulty nebo fakulta sociálních věd mají velký podíl příjmů od zahraničních studentů, kteří platí školné. To přináší nejen finanční stabilitu, ale i internacionalizaci a vyšší kvalitu výuky.

Počet zahraničních studentů tedy roste?

Ano, jejich počet i zájem o cizojazyčné programy se zvyšují. Za posledních 10 let, kdy jsem se této oblasti začala věnovat ještě jako prorektorka, se počet zahraničních studentů studujících v angličtině a platících poplatky více než zdvojnásobil. 

Jaké další možnosti rozšiřování příjmů univerzita má?

Velký potenciál vidíme v celoživotním vzdělávání. Příkladem je fakulta tělesné výchovy a sportu, kde kurzy tvoří významnou část rozpočtu. Proto rozvíjíme systém mikrocertifikátů – ty umožňují rychlejší akreditaci, pružnější reakci na technologický vývoj a mají i mezinárodní rozměr.

Zahraniční studenti z některých zemí totiž obtížněji získávají dlouhodobá víza. Mikrocertifikáty jim umožní přijíždět na kratší pobyty, čímž se jim studium na „Karlovce“ zpřístupní. Zároveň to pomáhá Praze profilovat se jako centrum vzdělávání i v oblasti nových dovedností, třeba v umělé inteligenci. Jsem ráda, že jsme v této oblasti aktivním partnerem uskupení prg.ai.

Jak je na tom Univerzita Karlova s transferem znalostí z akademického prostředí do toho komerčního a s příjmy z něj?

Transfer je u nás pořád složitá oblast. V Česku nemáme dlouhou tradici, o kterou by se univerzity mohly opřít – výjimky typu Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR existují, ale obecně jde o těžší disciplínu. Od roku 2027 začne platit nový zákon, který transfer technologií z vědeckého pohledu významně ovlivní. Problém je, že akademici historicky nebyli vychováváni k patentování a licencování a ani uvnitř institucí není vždy plná shoda. Je to tedy velký úkol pro Univerzitu Karlovu do budoucna. Máme dceřinou společnost a věřím, že s novou ředitelkou Zuzanou Paulovics se v této oblasti posuneme.

Jakou roli v tom bude hrát Centrum pro přenos poznatků a technologií (CPPT) a dceřiná společnost UK CUIP?

Jsme uprostřed tranzice obou těchto útvarů. Nedávno jsme fakultám poslali k připomínkám návrh nového rozdělení kompetencí: když to zjednoduším – vnitřní část univerzity (CPPT) má nadále vzdělávat akademiky a studenty v oblasti duševního vlastnictví, zatímco dceřiná společnost se má více věnovat samotnému transferu – patentům, licencím a komercializaci. Sbíráme zpětnou vazbu od děkanů.

Co uděláte, aby si akademici zvykli na „transferové“ uvažování ještě před účinností nové legislativy?

Budeme zvyšovat povědomí, vzdělávat studenty i mladé akademiky a zvát špičkové odborníky ze zahraničí. Z vlastní zkušenosti z Massachusetts General Hospital vím, jak běžné je patentování a licencování v USA. Zahraniční hosté mohou udělat týdenní blok přednášek či seminářů – to jsou náklady, které si fakulty obvykle mohou dovolit, a navíc se to vrací v podobě spoluprací a společných projektů.

Je reálné, že byste do financování univerzity více zapojili i přímo peníze od firem či dalších nestátních institucí?

Ano. „Aplikační partneři“ pro nás nejsou jen firmy, ale i státní správa či neziskový sektor. Chceme být otevřenější pro smysluplnou spolupráci. Máme pozitivní zkušenost s profesionalizací nadačního fondu – po tragédii na Filozofické fakultě UK v prosinci 2023 zvládl transparentně rozdělit téměř 90 milionů korun. Ukázali jsme, že umíme s donátory efektivně komunikovat. Budeme v tom pokračovat.

Dovedete si představit, že soukromý partner zaplatí například projekt Renesance House – nový otevřený prostor pro studenty?

Určitě ano. V zahraničí je to běžné a i čeští mecenáši podporují světové univerzity. Byla bych ráda, kdyby část své donátorské pozornosti věnovali i alma mater v Praze. Pojmenování budovy po donátorovi je pro nás představitelné. Konkrétní model – ať už PPP projekt, či donátorství – by ale musel projít důkladnou diskuzí se senátem, vedením fakult i se správní radou. Do budoucna jsme otevřeni spolupráci se soukromými firmami i v oblasti rekonstrukcí či staveb nových kolejí.

Objevují se už nabídky od investorů na výstavbu či rekonstrukce?

Přímo takto zatím ne. Prostředí v Česku si na to postupně zvyká. Věřím, že trpělivou komunikací se příležitosti budou objevovat častěji.

AI dvojče a digitalizace

Co je AI dvojče Univerzity Karlovy, které slibujete ve vašem volebním programu, a v jaké je fázi?

AI dvojče má pomáhat modelovat dopady změn – začít chceme tam, kde máme kvalitní data, tedy u studijní agendy. Například u cizojazyčných programů už dnes vidíme datové vazby mezi národnostním složením, geopolitickými vlivy a ekonomikou fakult. Na tom můžeme stavět. AI dvojče je víceletý projekt, ale jeho jednotlivé části mohou přinášet rychlé praktické přínosy a úspory administrativy.

Kdo AI a digitalizaci na UK koordinuje?

Rozvoj AI nyní metodicky zastřešuje Ústřední knihovna UK. AI dvojče by ale muselo zaštítit centrální vedení – například kvestor – a podílel by se na něm i profesor Tomáš Skopal, prorektor pro digitalizaci a IT. Počítáme i s externí spoluprací.

Jak lze už dnes AI využívat ve výuce?

To se rychle vyvíjí. Pracovní skupina pod Ústřední knihovnou průběžně sleduje dopady na psaní prací či jejich hodnocení. Chci, aby studenti AI používali jako „tutora“, ale s jasnými pravidly. Musíme mít standardy, metodiky a červené linie. Každá fakulta bude mít koordinátora implementace AI.

V době, kdy jsem studoval UK, koloval takový vtip: Padá SIS, něco si přej. Jak je na tom studijní informační systém (SIS) dnes a kdy ho nahradí něco pokročilejšího?

Situace se zlepšila díky koordinaci se studijními odděleními a posílení IT – typicky na právnické fakultě při zápisech. Nechci to zakřiknout, ale poslední vlny proběhly podstatně lépe než dříve – SIS nepadal! Paralelně přizpůsobujeme stávající SIS novým pravidlům a vyvíjíme nové moduly. Budujeme „enterprise architekturu“, tedy nejprve musíme jasně popsat procesy a role a pak digitalizovat. Je to jako betonovat základovou desku: chvíli není nic vidět, ale bez ní dům nepostavíte.

Od září navíc už máme vlastní mobilní aplikaci. Není ještě finální, postupně přidáváme funkce, například jídelníčky. A máme také elektronický diplom – českou i anglickou verzi – při zachování tradičního latinského diplomu na ručním papíře.

Usilujete o větší „unifikaci“ univerzity a prostupnost mezi fakultami. Jak toho chcete docílit?

Citlivě a s respektem k autonomii. Ve vzdělávání chceme zavést ve financování takzvané studentokredity – financování se více naváže na skutečně „odučené“ kredity, což usnadní prostupnost mezi fakultami. Ve vědě chceme upravit program Cooperatio tak, aby lépe podporoval kooperaci napříč fakultami i uvnitř nich. Cílem je propojit univerzitu ve výuce i výzkumu – ne direktivně, ale chytrými pobídkami.

Jak se aktuálně vyvíjí situace na katolické teologické fakultě a kdy skončí její nucená správa? Dovedete si představit zásah do akreditací, případně nějaké slučování teologických fakult?

Slučování teologických fakult jistě není nyní k debatě. Nucená správa bude nejspíše trvat do rozhodnutí soudu ohledně odvolání děkana Jaroslava Brože. A naštěstí lze říci, že se situace na fakultě významně zklidnila. Postupně doplňujeme například vědeckou radu, aby byla funkční, zajistili jsme pokrytí výuky na zimní semestr. Věřím, že fakulta se v klidu nadýchne do nové etapy, která, doufám, začne po rozhodnutí soudu zvolením nového děkana fakultním senátem.