Americký spisovatel a dramatik Neil Simon patří k nejhranějším autorům na světě. Asi chápu proč. Minulý týden mě potěšila jeho divadelní hra The Sunshine Boys. Dvojice skvělých komiků v ní má vystoupit před kamerou. Problém je v tom, že už patnáct let spolu nemluví. Rozkmotřila je malichernost. A jelikož jsou oba chlapíci navíc směšně panovační, show je v ohrožení.
Trochu mi to připomíná vleklou kauzu hradeckého kina Centrál. Kauzu „o pár drobných,“ která vedle všech těch tahanic o stamiliony korun vypadá téměř zanedbatelně. Přesto už téměř rok hýbe celou radnicí a nejen jí. Jednání nikam nevedou a zdá se, že Hradec Králové tak akorát přijde o jedno ze svých kin.
Nechci tu rozjímat nad tím, kdo za současný stav může, nechci chválit či zpochybňovat schopnosti Leoše Kučery, nechci snad ani lobovat za záchranu Centrálu, který mi přijde svým způsobem skutečně unikátní, navíc patří k nejmodernějším biografům v republice (jak se můžete dočíst v našem tématu). Co mi ale vážně kazí náladu je pootevřená opona, dávající nahlédnout do zákulisí hradecké politiky.
Ta se stále víc začíná podobat casinu. Jednou padne sudá, jindy lichá, malá dává, velká bere. Místo gentlemanských debat kuplířské hádanice. Penízky se sypou, nikdo neví kam a taškář volá, chyťte taškáře.
O furiantech u vesla psal už před více než sto dvaceti lety jiný dramatik, Ladislav Stroupežnický. Není s podivem, že i jeho kusy stále slaví úspěch. Naštěstí i tady, stejně jako u Simona, nakonec zvítězil zdravý rozum, i když to dost bolelo. Tak snad bude mít jednou šťastný konec také Hradecký příběh s názvem Centrál.
