Trojanův seznam zavřel desítkám kapel dveře do Prahy

Praha byla v osmdesátých letech pro mnoho hudebníků zakázaná. Vystupovat v ní mohli jen ti, kteří měli povolení režimu.

Ve stejné době, kdy Michal David žil svůj diskopříběh a Kotvald s Hložkem vzpomínali na Majdalenku, Apolenku s Veronikou, snažili se o oficiálním hudebním vkusu posluchačů rozhodovat lidé z takzvaně vyšších míst.

Na pražský kulturní odbor nastoupil na konci roku 1981 František Trojan, který začal téměř ihned rozhodovat o tom, co Pražané smí a nesmí v klubech a jiných koncertních sálech poslouchat. Na černé listině, kterou sestavil, se ocitly desítky kapel a interpretů, jejichž tvorba neodpovídala Trojanovu vkusu.

Komunisté tehdy k under-groundu, country a trampským písním přidali představitele takzvané nové vlny. Ta vycházela z punku a zpěváci dávali najevo svoji volnost mimo jiné pestrobarevnými kostýmy a otevřenými texty.

„Často nešlo ani o politické věci, to si téměř nikdo netroufl. Komunisté byli hákliví i na filozofii. Ležel jim v žaludku hlavně nihilismus. Ponoukali umělce, aby dělali optimistickou hudbu,“ říká frontman kapely Abraxas Slávek Janda.

Nová vlna se starým obsahem

Těm, kterým se zákaz zpočátku vyhnul, komunisté Prahu oficiálně zakázali po roce 1983. Stalo se tak poté, co v časopise Tribuna vyšel článek Nová vlna se starým obsahem. „Texty vypadající jako výplod chorého mozku jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou socialistické společnosti cizí,“ usoudil tehdy autor textu, podepsaný smyšleným jménem Jan Krýzl.

Staré kapely s novými názvy

Mnoha kapelám se tato slova stala osudnými. O koncertování v hlavním městě se jim mohlo jen zdát. Zkoušely proto měnit názvy. Z Pražského výběru se stal Výběr, z Jasné páky Hudba Praha, z Letadla Jižní pól. „Abychom vyhověli cenzorům, změnili jsme si název na Tomahawk, jakožto symbol indiánské, Američany utlačované rasy. Ale moc jsme si nepomohli,“ říká Ondřej Hejma z kapely Žlutý pes. Nedlouho po přejmenování totiž Američané rozmístili v západním Německu stejnojmenné rakety středního doletu.

Věrní fanoušci si svoji kapelu našli bez problémů, i když změnila název několikrát. „Byla to svým způsobem taková hra, i když trošku nebezpečná,“ vzpomíná s úsměvem dvaačtyřicetiletý Martin Dlouhý.

Kluby na sídlištích na okraji Prahy

Pokud chtěli lidé slyšet i něco trochu odlišného než popové interprety, museli zamířit na okrajová sídliště. „Komunisté sídlištím už od začátku něco odpouštěli. Mocipáni měli pocit, že tam musí vznikat nějaká kultura,“ míní Milan Knížák v seriálu Bigbít, který vysílala Česká televize.

Hudební kultura se tak mimo Lucernu odehrávala hlavně v klubech. Mezi nejznámější patřily Kulturní dům Opatov, vysokoškolský strahovský klub 007 či legendární žižkovský Juniorský klub Na Chmelnici.