Sargo a Jeki, to jsou přezdívky Ivana Jekielka a Vítězslava Sarganka, dvou kamarádů a členů heavymetalové kapely Ahard. Čtenářům Sedmičky společně přiblížili, jak se metalu na Karvinsku v poslední době daří.
Říká vám něco rčení Sex, drogy, rock and roll? Sargo: Kdybych si to rozdělil, tak sex k životu rockera určitě patří. Drogy, pokud pod drogy patří pivo a cigára, tak to taky. No a dobrá muzika, bez té by to samozřejmě nešlo.
Jak byste charakterizovali metalovou kulturu?
Jeki: Metalová kultura začíná znovu ožívat a získává si stále více příznivců i mezi dospívajícími posluchači. Typické je pro ni to, co vždy bývalo. Kožené oblečení i boty, trika a bundy s nápisy a logy metalových kapel. I dlouhé vlasy stále k metalu patří.
Sargo: Dlouhé vlasy, rock and roll, piercing, černé hadry. Navíc si myslím, že tento typ lidí se dobře baví. Žádné rvačky, žádné problémy. Poslouchají si svoji muziku a jsou spokojeni.
Takže se nestává, že by se někdy metaloví nadšenci na koncertě poprali?
Jeki: Ale jo, tak dají si pivo a někdy se stane. To se ale stává i na diskotékách nebo na cimbálovce.
Sargo: Ale co hrávám na koncertech, tak se mi to ještě nepřihodilo.
Jaká je na Karvinsku základna metalových kapel a fanoušků? Jeki: Karvinsko je na kapely všech metalových žánrů hodně bohaté. Jsou tady kapely založené na metalových základech osmdesátých let, ale i kapely preferující nově vzniklé žánry. Obsazení kapel je také různé, od starých ostřílených rockerů po mladé začínající, mnohdy velice talentované, muzikanty. Sargo: V poslední době se základna hodně rozrostla. Především za posledních šest sedm let.
Kde si fanoušek metalu může v Karviné a okolí užít dobré koncerty?
Jeki: Nejznámější v okolí je karvinský klub Hard Cafe, jinak během léta se zde uskuteční celá řada menších i větších rockových festivalů. Například karvinský Hey Animal fest, orlovský festival Rocktherapy a podobně.
Sargo: No a pak samozřejmě Noc plná hvězd v Třinci a festival Inkubátor v Havířově. Kdo je ochoten zajet si trochu dál, tak skvělý festival je ve Vizovicích.
Jak by měl na metalový koncert přijít člověk oblečený?
Jeki: To už se dnes moc neřeší, každý chodí v tom, v čem se dobře cítí. A je jedno, zda je celý v koženém, nebo přijde prostě jen v džínách. Důležitá je dobrá atmosféra a pohoda na koncertě či festivale.
Sargo: Je to jednoduché, člověk který jde do divadla, tak se podle toho obleče a nepůjde tam v teplákách. Platí to i u rockových koncertů. Klasika jsou rifle, bunda, mikina, triko.
Co by se stalo, kdyby někdo přišel na koncert například v růžovém svetru? Sargo: V poslední době se stávají nejrůznější věci. Někteří lidi přijdou na koncerty oblečení do všeličeho, i do různých převleků. Jeki: Ale rozhodně je nečeká nějaká hrubost od ostatních lidí. Spíš naopak, ostatní se nad tím jen zasmějí.
Čím je koncert heavymetalové kapely odlišný například od koncertu popové skupiny?
Jeki: Hlavně asi množstvím decibelů a specifikací nástrojů. U popové kapely si zazpíváte, u metalové se vyřádíte.
Sargo: Lidi se víc odvážou, dokážou skupinu podpořit. Když se jim něco líbí, tak to umí dát pořádně najevo. Taky je důležité, jestli ten člověk tam jde víceméně z donucení, nebo se mu ta dotyčná skupina opravdu líbí.
Jaké máte metalové vzory?
Jeki: Je jich strašně moc, ale jako poctivý rocker – jsou to historicky Deep Purple, Judas Priest, Accept, ze současných kapel pak Gamma Ray, Chicken Foot a mnoho dalších.
Sargo: Mike Terrana, Mikkey Dee z kapely Motörhead a další bubeníci, to jsou určitě velké vzory. Je jich ale ještě celá řada.
Který hudební životní styl vám naopak vadí? Jeki: U mě je to techno, to podle mě prostě není umění. Sargo: Souhlasím. I poctivé disko je proti tomu dobré.
