Barboře Škrlové odsouzená za týrání chlapců v kauze Kuřim pomohl na svobodu spolek Šalamoun.
Brno Další díl kuřimské kauzy právě začíná. Barboru Škrlovou, odsouzenou k pěti letům vězení za účast na týrání dvou chlapců, totiž soud podmíněně propustí z vězení.
Rozhodnutí, které zatím nenabylo právní moci, vydal Okresní soud v Havlíčkově Brodě. Za nápravu Škrlové, zajištění bydlení a poskytnutí finanční pomoci se zaručilo občanské sdružení Šalamoun.
Dvě třetiny trestu
O propuštění po uplynutí dvou třetin trestu zažádala Barbora Škrlová prostřednictvím spolku Šalamoun již v prosinci loňského roku. Kvůli chybějícím náležitostem ale soud žádost zamítnul.
Podle soudkyně Jany Panské Škrlová prokázala svoje polepšení. S ohledem na závažnost provinění ale soud stanovil delší zkušební dobu v trvání pěti let za současného dohledu probačního úředníka.
Proti propuštění Barbory Škrlové vystoupil státní zástupce Jiří Chaloupka. Podle něj nikdo resocializaci odsouzené nijak neprokázal, a Škrlová tedy nesplnila předpoklady pro podmínečné propuštění.
Submisivní oběť?
„Stále se staví do role submisivní oběti, což je v rozporu s názorem znalců,“ uvedl Chaloupka v závěrečné řeči, v níž požadoval zamítnutí žádosti o propuštění.
Poskytnuté záruky jsou podle něj nedostatečné. Chaloupka požadoval také vypracování nových posudků, to však soudkyně zamítla. Státní zástupce měl totiž již v minulosti možnost soubor otázek pro znalce rozšířit, ale neučinil tak.
Škrlová se ve věznici učila domácí práce a při provozu, do něhož se zapojují vězenkyně, se podle vězeňské služby snažila. Záruku nad jejím dohledem soudu přislíbil právě spolek Šalamoun v čele s Johnem Bokem.
I ten uznává, že návrat Barbory Škrlové do běžného života nebude snadný jak pro ni, tak i pro lidi, kteří jí s ním budou chtít pomoci. Není totiž schopna téměř fungovat bez dohledu.
Spásná dětská chůvička
Přístřeší jí nabídl přítel z dětství, Michal Říha. Další řešení se snaží spolek nalézt skrze spolupráci s náboženskými spolky, které by Škrlové nabídly zázemí a současně záruku náplně dne. Škrlová má v Brně Byt, peníze alespoň do začátku by tedy získala z prodeje bytu.
Nebýt dětské chůvičky, šokující případ týrání dětí by nikdo neodhalil.
V květnu roku 2007 se v Kuřimi u Brna otec kojence rozhodl střežit jeho bezpečí pomocí elektronické kamery.
Náhodou se naladil na frekvenci podobné kamery v sousedním domě. Naskytly se mu děsivé záběry zmučených chlapců.
Soud za týrání nakonec odsoudil čtyři ženy a dva muže -sestry Kateřinu a Kláru Mauerovy, Hanu Bašovou, Barboru Škrlovou, Jana Turka a Jana Škrlu.
Prozíravý Šalamoun?
Záruku při případném propuštění za Škrlovou soudu poskytl spolek Šalamoun, jehož předsedou je John Bok. Ten se o případ začal zajímat na žádost přítelkyně Jana Turka.
„Během veřejného líčení jsem si povšiml, že Barbora je člověk, který se neumí bránit. Následně mě oslovila matka slečny Škrlové a její právník,“ popisuje Bok důvody své snahy Škrlové pomoci. „Strávil jsem s ní ve vazební věznici v Brně poměrně mnoho času. To, co mi říkala, vyznívalo až fantaskně, ale na základě porovnání svědeckých výpovědí jsem došel k závěru, že většina věcí má reálný podklad,“ uvádí.
Bok Škrlovou navštěvoval i nadále v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou, kam nastoupila k výkonu trestu. Škrlová, která vystupovala v neobvyklém případu nejdříve jako dvanáctiletá dívka a široké veřejnosti je známa jako Anička (a následně chvíli jako třináctiletý chlapec Adam), byla odsouzena na pět let za týrání osoby ve společné domácnosti.
Histriónská porucha?
John Bok je přesvědčen, že sestry Mauerovy a další lidé zapojení do týrání Škrlovou poškodili a že si roli dítěte nevymyslela, ale skutečně jím byla. „Všude se psalo, že si Barbora hrála na holčičku. Ale skutečnost je taková, že Barboře systematicky vymývali mozek. Ona byla přesvědčena, že je skutečně tím dvanáctiletým děvčetem,“ doplňuje Bok.
Znalci na Škrlovou vypracovali hnd několik posudků. Jedním z nich byl posudek psychiatra Ivana Weinbergera, který proti předchozím posudkům vyvrací, že by byla tyrankou a že trpí histriónskou poruchou.
Tedy stavy, kdy člověk touží být co nejvíce a teatrálně středem pozornosti. Naopak je podle něj obětí zamotané hry, kterou hraje už od útlého dětství. Podle dalších posudků také trpí těžkou poruchou osobnosti.
Škrlovi Mravenci
Na vině je dlouhodobé týrání, nedostatek spánku a pravděpodobně takzvaný Stockholmský syndrom, který se vyznačuje specifickou vazbou oběti na pachatele. Velký vliv měl na Barboru pravděpodobně její otec, Josef Škrla, který je neznámo kde. Ten byl asi také největší autoritou v životě Škrlové. Je možné, že Josef Škrla, který vedl skautskoturistický oddíl Mravenci, za celým případem i stojí. To jsou však v současné době jen spekulace, protože vyšetřování fakticky skončilo rozdáním trestů za týrání chlapců. Bok se domnívá, že si vinu Škrlová uvědomuje a nad svým jednáním vůči chlapcům projevila lítost.
„Barbora ty chlapce netýrala ze své vůle a ne úmyslně, ale byla k tomu donucena pod hrozbou trestu. Stejně tak tyrani nutili chlapce, aby si navzájem ubližovali. A ve vztahu k Barboře na tom prý byli stejně, i oni jí museli dělat zlo. Tohle soud absolutně nezohlednil,“ uvádí Bok.
Ten dále považuje za velkou chybu, že se vyšetřování více nesoustředilo na to, co kuřimské kauze předcházelo.
Prapůvod brutální mašinerie je podle Bokova názoru v oddíle Škrlových Mravenců, s nimiž se Barbora znala a stýkala.
Věděl Ferenc příliš?
Bok považuje za problematický také postup státní zástupkyně Ivany Mrvové, která měla z vyšetřování odvolat policistu Rudolfa Ference. Ten se snažil celou věc rozkrýt.
„Ve chvíli, kdy začal prokazovat, že se hrůzy děly ještě před kuřimskou kauzou a nechal Barboru Škrlovou prověřit v Praze na detektoru lži, jej odvolala z vyšetřování. Bylo to v okamžiku, kdy se Ferenc začal dotýkat choulostivých faktů. Barbora totiž ve svých výpovědích také zmínila některé lidi podobné politikům v Brně,“ upozorňuje na postup státní zástupkyně Mrvové John Bok.
V souvislosti s tímto také klade otázku, jak je možné, že se kauza poměrně snadno „zametla“ bez jakéhokoli vysvětlení.
„Nechci nikoho podezírat, to mi ani nepřísluší. Nicméně si myslím, že se ve věci nepostupovalo komplexně, ale pouze se jedna část vyjmula a z celé kostry událostí zůstala jen kuřimská kauza,“ uzavírá Bok.
Historie případu
* Takzvaná kauza Kuřim má počátek v květnu 2007, kdy policie po oznámení jednoho ze sousedů nalezla v Kuřimi v komoře rodinného domu svázaného sedmiletého chlapce. Trpěl ale i jeho bratr.
* V domě žila i „dvanáctiletá“ dívka Anna, za kterou se vydávala dvaatřicetiletá Barbora Škrlová. Na týrání chlapců se měla podílet s dalšími pěti lidmi.
* Pachatelé zavírali děti do klecí, bili je, řezali, topili a pálili cigaretovými nedopalky.
* Podle výpovědí bylo cílem vytvořit z chlapců lidi se zlomenou vůlí, připravené na slovo poslechnout jakékoli rozkazy.
* Vyšetřování se však zaměřilo pouze na samotné týrání chlapců, co bylo příčinou hrůzného jednání všech zúčastněných, zůstalo doposud nevysvětleno.
* Oba chlapci dnes žijí se svým otcem.
* Podle psychologického posudku budou následky mučení chlapce provázet celý život.
* Rozsudek v kauze vynesl brněnský krajský soud v říjnu 2008.
* Soud svým rozhodnutím poslal do vězení šest lidí za týrání svěřené osoby a týrání osoby ve společné domácnosti.
