Týrané koňské trosky. Teď už jsou fešáci | E15.cz

Týrané koňské trosky. Teď už jsou fešáci

Josef Beneš

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jednoho sužoval svrab, další hlady ožírali stromy. Ve Stanici pro koně v nouzi v Třanovicích se ze zubožených koní a poníků stala znovu zdravá zvířata s radostí ze života.

„Šimli, pojďte domů,“ nese se volání ze dvora na okolní pastviny. První se přižene trojice poníků. Petra Roszková jednoho po druhém zavede do stáje k náruči sena a žlabu s granulemi a tvrdým chlebem.
Poníci jsou vděční. Pak vyběhne na louku pro koně. Jejich svižný cval se na konci ohrady zastaví. Dvorem procházejí jako beránci. „V poledne je odvádím do stáje, aby je neobtěžovaly mouchy,“ vysvětluje dvaatřicetiletá majitelka Stanice pro koně v nouzi v Třanovicích.
Hnědák Thomas natáhne krk do sousedního boxu, aby uloupil sousto ze žlabu poníka Štístka. Ten zaržá a na vetřelce výhružně vycení zuby. Při téhle nevinné půtce lze jen těžko uvěřit, že před rokem a půl byl Thomas týraná koňská troska.

Thomas ani nemohl stát

„Měl o dva metráky méně,“ vzpomíná Roszková. „Z přívěsu jsme ho museli vynést. Na přerostlých kopytech nemohl stát, po těle měl tržnérány a kůži popálenou od cigaret. Koupila jsem ho od majitele s tím, že ho nechám utratit. Měl ale obrovskou chuť žít. Začal žrát a po třech týdnech se postavil na nohy.“ Štístko na tom nebyl o mnoho lépe. Byl ve stáji s prasaty, trápil ho svrab. Drbal se tak, až z něj tekly proudy krve. Teď už je zdráv. Opodál přebývají poníci Figaro a Spike. Majitelka si je pořídila na zahradu jako živou sekačku trávy. Nedošlo jí ale, že v zimě budou potřebovat seno a stáj. Roszková je se souhlasem veterináře odvezla přímo z výběhu. Zvířata hlady okusovala smrkovou kůru a pojídala sníh.
Lásku ke koním v sobě Petra Roszková nese od dětství. Začínala v jezdeckém klubu. Později založila svůj vlastní. Kvůli péči o rodinu a snaze pomoci týraným nebo jinak ohroženým koním se ho ale vzdala.

Koňská babička

S manželem opravili starou zemědělskou usedlost. Teď tady žije šest koní a poníků. Roszkové patří jen sedmnáctiletá kobyla Fair Play. „Je to taková hodná babička. Koně, kteří byli dlouho sami, učí, jak se
mají chovat mezi ostatními. Je šetrná a neubližuje,“ tvrdí majitelka. Ostatní zvířata patří nezkušeným
chovatelům a občanskému sdružení Koně v nouzi, které Roszková založila. I když adeptů na pobyt by se našlo hodně, více koní a poníků stanice
nepojme. Starost o ně je náročná na čas i na peníze. Příspěvky od majitelů, členů sdružení a dárců pokryjí jen část nákladů na ustájení, krmení a veterinární péči. Také veškerou práci musí žena zastat sama. „Snažím se dostat koně do takové kondice, aby se mohli vrátit k majiteli nebo jiným hodným lidem. Zároveň tak uvolní místo potřebnějším,“ říká Roszková. Stanice pro koně v nouzi působí v Třanovicích sedm let. Zdejšími stájemi prošly desítky těchto ušlechtilých zvířat. Ne všichni měli takové štěstí jako Thomas, Figaro nebo Spike. Někteří se odebrali do koňského nebe, protože pozemský
život se pro ně stal nesnesitelným utrpením bez nejmenší naděje na zlepšení. Odešli ale obklopeni láskou a soucitem. „Nelze přece strávit dny a noci ošetřováním zvířeten a nenalézt k němu osobní
vztah,“ přemítá Roszková, s tím, že koně, kteří se uzdraví, rádi svěří někomu, kdo jim dá potřebnou péči a lásku.

Autor: Josef Beneš

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video